Jelikož jsem zaznamenal slušný zájem o vyprávění z Nepálu podpořené nějakou tou vizuální stimulací, rozhodl jsem se uspořádat promítací večer v Klubu na rampě v Jablonci n. N.
Jak jsem v minulé části na konci nastínil, bylo v plánu vyrazit na zakončení sezóny na Altaj. A jak to dopadlo? Sjeli jsme něco? Neumrzli jsme? Čtěte dále…
Rok se s rokem sešel a my jedeme opět do Rakouska na Pálavy. Sestava je podobná jako loni tj. Mako, Křapík, Tíva a Hanka. Jarda s Lindou si spletli termín, tak zůstávají doma a trpce litují…
Jaro v Jizerkách z vodáckého hlediska nenastalo, tak jsme se po jednom rakouském víkendíku s Vytounem a Samurajem vydali do Piemontu. Hned začátek výletu byl trochu zmatený. Jelen hlásí že nikam nejede kvůli zranění, kluci z Jablonce se mnou počítají a lanaří mě i stará pražská parta.
Pozor! Pro všechny členy oddílu platí tzv. bonzovací povinnost! Upozorňujeme kandidáty na Krále čochtanů, že vítěz má tu čest na výroční schůzi odevzdat 1 litr rumu (lze nahradit i jiným pitím).
Asi nikdo si již nedokáže představit začátek roku bez Novoročního eskymáka. Důvod je jediný, a nemyslím tím tradici delší než 10 let, jde o to, že jak na Nový rok, tak po celý rok.
Člen jabloneckého kanoistického oddílu TJ Delfín je stabilním členem reprezentačního družstva ČR vodních slalomářů do 23 let. Letošní sezóna pro něho byla opět úspěšná, ve všech mezinárodních závodech se probojoval do finálových jízd. Na Mistrovství světa U23 V Liptovském Mikuláši se ve finále umístil na 7. místě. Mistrovství Evropy ve francouzském Bourg Saint Maurice, na jedné z nejobtížnějších evropských tratí, bylo pro Ondřeje opět úspěšné. V individuálním závodě skončil šestý a byl členem české kajakářské hlídky, která získala zlatou medaili. Že se neztratí ani v seniorské světové špičce dokázal šestým místem ve finálové jízdě 4. závodu Světového poháru ve slovinském Tacenu.
Když mi Vytoun potvrdil, že koncem července jedem na vodu, ať už v Evropě poteče cokoli, moc jsem neváhal. Naládovali jsme s tátou loď do Fabie, hodil mě do Prahy, kde mě nabral Vytoun a jelo se. Volba padla na okolí Innsbrucku – snad Melachbach a pak se uvidí.
Tak tu sedím doma a snažím se ignorovat to hrozný vedro, který sem z venku sálá. Ač to tak vůbec nebylo plánované, alespoň částečně jsme se mu vyhnuli, když jsme na 14. - 19. července naplánovali výjezd do zemí letní divoké vodě zaslíbených.
Již přes tři roky se snažíme domluvit Rakousko na lehké vodě na pálavách. Jeden rok nám zhatily cestu marodné děti, další rok rodiče, kteří by je pohlídali. Až LETOS!!!
4.5. Den odjezdu – 14:11 – už 5 hodin dělám protokoly na Výkonové součástky a… Tak počkat, to už tu bylo loni, ne? Jo on to letos vlastně byl Piemont jen do doby, než zbývaly dva dny do odjezdu. Tak ještě jednou od začátku.