Čerty Čerty 2012

Ke konci prázdnin vždycky začínám být poněkud nervózní. Blíží se poslední srpnový víkend a to znamená spustit se do chřtánu ďábelského - volají Čertovy proudy na Vltavě pod přehradou Lipno. Letos tu je mistrovství Evropy v raftingu, takže je slíbená velká voda, která se nakonec nekonala. Aspoň se nebudeme tolik bát. Super je to, že teče od středy až do neděle. Pracující si berou dovolenou, případně berou s sebou i rodinu, aby tu mohli strávit dny v týdnu, kdy na řece nebude tak narváno.

Pádlující: Mako, Jelen, Kulhajs, VašekV, Novotňák.
K tomu závodící: Muska, Číva.
A spříznění odvážlivci, se kterýma pádlujeme a piknikujeme: Šípus z AC, Jenda Maša.., Němec Peter z Mnichova.
Nováčci: Libuna, Ivan, Rado - raději se poté stahují do Vrbného.
Rafťák, safety, guide: Jirka Ben.

Voda: ve středu větší, ČT-SO menší, NE největší, nejlepší! Jinak docela smradlavá, hlavně tlející bahno. Ale i po intenzivním pití mi nic nebylo.

Ztráty (a nálezy):
1. místo: kůže na Jelenově levém předním kopýtku. Krvavá oběť pro bohyni Čertů - Škvíru. Hned při prvním pokusu o laškování.
2. místo: Kulhajsovo kosmický ultramoderní pádlo, co je dělaný pro dámičky. Škvíra je s oblibou chroustá.
3. místo: Mako si opět vyladil novou loď i pádlo do tvarů modelů předešlých. Tzn. nos nahoru a "Makova" klika.
4. místo: Novotňákovo zdraví. Holt už nesnese všechno.
Jediný nález: pěkná házečka plavající s náma po proudu.

Zážitky mimo WW:
Domácí pivo z "Pajzlu u Jakuba" na náměstí ve Vyšším Brodě natočené do 10 l kanystru +2 l černýho.
Filozofování a pádlování s Peterem z Mnichova.
Krásná slečna nebo mladá paní doktorka. Proto tam Jelen pořád za ní chodil s odřenou hnátou na přetření zelenym hnusem. A my jako doprovod a nemohli jsme se vynadívat. S ní tam byl sakr tlustej doktor, co sloužil v Jablonci.
Cestování vlakem. Všichni plasťáci jezdí 2 vagónkama od myslivny. Kolečko z Loučovic zabere sjezdem rovnou hodinu (1/2 hodiny vlakem a 1/2 hodny na vodě), kolečko až na Lipno hodiny dvě. Vlaky jezdily každou hodinu, v půlu.
 

Zážitky na WW:
Rozježdění ve Vrbném. Kanál hodnocen velmi kladně.
Slalomka: paráda. Jelen se snaží 2x přetlačit raft, skoro to vyšlo.
Železňák a Prokop: výzva pro nováčky.
Rybníky: když už to musí být.
Papírna: Rozehřát se, pohoupat, pošplouchat.
Vrata do pekel: ladění nájezdů, ježdění ve svíci na špičce, pár eskymáků.
Sjezdovka: Makat, makat, makat. A užívat si to.
Škvíra: to je na článek od každýho účastníka :-) (Tak mi to pište mailem, budu to sem doplňovat....)
--> Vypráví VV: "Opravdová výzva. Důkladná prohlídka, která je stejně k ničemu, protože Škvíra je nevyzpytatelná, pokaždé udělá něco jinýho. Řekl jsem si, že ji budu jezdit, tak jsem jí jezdil. Nasednout, promítnout si v hlavě cestu. Soustředění na maximum. Poklidně v nájezdu. Značka - rozjet se, skočit vstupenku do rolády, náklon, vylehnutí a jsem dole. Za ten víkend jsem jí jel 8x, z toho hlavou dolů v posledním skoku jen 1,5x. Jak ji jezdit správně a bez újmy mě naučil Mako. Vlastně z ní mám jen samé pozitivní zážitky :) Ani škrábanec. A opravdu platí, že čím víc vody, tím bezpečnější."
--> Vypráví Mako: "Škvíra - letitý sen. Při prohlídce jsme vymysleli strategii a nevypadalo to tak obtížně. První jízda dopadla výtečně, podařilo se udržet pravou lajnu, válec propíchnout do leva a držet levý směr i náklon. Dole jsem přistál do bublin a pohoda. V dalších 4 jízdách jsem to už tak pěkně nedal, jedna byla i pěkná karnáž hlavou dolu. Protáhl jsem si ramínko, ťuknul špičku a při obraně obličeje přetvaroval pádlo, ale ruce bez poskvrny. Zpětně bych popsal průjezd takto: jedu a držím pravo, kolem značky začínám tipovat, kde je ten válec, mám ho, záběr pravou, rána od vlny do obličeje, všude voda, nevidim nevidim a jsem dole. Postřehy na příště, prohlídnout i z pravýho břehu a makat makat makat ..."
--> Vypráví Jelen: "Na Čerťáky jsem jel docela s respektem. Nejtěžší voda v ČR to asi nebude jen tak pro nic za nic. Ve středu ráno na rozjezd dvakrát Slalomka - Loučovice. Mám z toho docela respekt, možná až moc, a kontakt se dvěma rafty plnými vyděšených lidí, kteří hrozně chtěli být už dole (ME-trénink), mi taky moc nepomohly. Třetí jízdu už je vršek celkem v pohodě, valíme přes Rybníky dál. Nemám moc rád ten psychologický aspekt pojmenování peřejí. Člověk pak čeká, že tam bude nějaké hrozné peklo. Průběh celkem stejný. Před Papírnou - se bojím, před Vraty - se bojím, před Sjezdovkou - se bát nestíhám, protože navazuje na Vrata.  Všechno zatím dávám dobře, tak si říkám, že Škvíru taky zkusím, když už jsem všechno dal. Radu, že je tam roláda zleva doprava jsem si malinko špatně vyložil. A rozhodl jsem se pro pravý boof před roládou a pak znova záběr vpravo. Ještě mrknu na Honzu, který s přehledem projíždí a pak na Vaška, kterého to trochu zašlape, ale taky dává. Mako jede přede mnou, já poslední. Nejdřív pohoda, pak hledám orientační vlnu přes kámen vlevo, abych se připravil na boof. Pak jde vše ráz na ráz. Boof, tma (zašlapalo mě to), trochu světla (vynořil jsem se), opření o list vpravo, škubnutí za list vpravo až k zádi, jdu hlavou dolů a obličejem ke dnu. Asi jsem zavřel oči, nevím, ale cítím na pravé ruce postupně kontakt o tři kameny, tak jen držím pádlo. Zrychlení směrem dolů (druhý skok), trochu proprání a pak už se jen rovnám a zvedám. Někde jsem tam dal ještě brutální čelo, dle škrábance na špici.  Očekával jsem, že chrániče budu mít stažené na zápěstí a rozmlácený obličej, ale není to tak, jen na pravé ruce vidím na několika místech otrhanou kůži a bílé maso plus ještě trochu cítím žebra. Po chvíli se ruka mění směrem do červena. Zaříkávám se, že jednou to stačilo a že už ji nepojedu, ale po pár jízdách začínám váhat nad dalším pokusem, je to výzva. Chyba rozhodně byla v tom použití pravého listu, měl jsem pádlo píchnout vlevo. Nicméně strach, že bych si pravou ruku otevřel až do kloubu, jelikož už na exponovaných místech nezbývalo moc materiálu mě nakonec přesvědčuje, že si to nechám na příště a s pytlíkama."
--> Vypráví Kulhajs: "Teorie: jak je všeobecně známo…. mělo by se jet zprava doleva do rolády naskočit posledním pravým záběrem a dát levý náklon….a je to..   Ale docela záleží i na tom, abychom nad prvním válcem(roládou) netrefili kameny, které nejsou moc hluboko a při přejezdu můžou loďku zpomalit nebo rozhodit směr. Ideální průjezd vidím jet více středem a pak doleva. A mít rychlost. 
Praxe: Prostě jak se říká bezpečný průjezd škvírou je „špičkou dolů a hlavou nahoru“. Dva průjezdy mi takto vyšly bez ujmy na materiálu a zdraví… Po zbytek jízd jsem postupně nechával ve škvíře více vybavení než je povolený, přece tímhle čerťáky nekončí a pádlo budu ještě potřebovat, ale i s nalomeným listem se dalo dojet…A postřehy do příště: odřeniny na rukou se zahojí, ale pádlo ne "
Schody: různý varianty průjezdů a kličkování. Technická záležitost. Něco jako Jizera z Kořenova.
A pak dolů: už v poklidu, vyhoupat, nepodceňovat, pohrát si s vodou.
 

Speciální cena:
Deblíři Šípus s Jendou, co sjeli Čerty na americe od Vaňhy. Plavali pod Vratama a 2x pod Schodama. Ale jeli krásně, obdivuhodnej výkon.

Video od Jelena: https://vimeo.com/48733278

--tt--