Jak jsme nejeli na Paraplíčko

Ve čtvrtek po tělocvičně, u točené třináctky, jsme se domluvili na odpočinkové pohoupání mezi kamínky na Paraplíčku.

Noc z pátka na sobotu nevěstila žádné dramatické změny počasí.  Ani účastníci koncertu XindlaX, kteří se potulovali po jedné hodině po městě, nic nepozorovali. Ovšem příroda zařídila vše jinak. Spad srážek nad západem Krkonoš naplnil koryto Mumlavy a Jizery. Ranní kontrola stavů Vaškem razantně změnila plány. Mumlava 25kb, Jizera 30kb. U loděnice se sešla šestice statečných vodáků. JanaZ., Šárka, Pepa, Robert, Vašek a MAKO. Ne všichni tušili, co se děje, ale plány jsme překopali ke spokojenosti všech. Plán zní takto: Vašek + MAKO osedlají Mumlavu z Harrachova, Pepa se přidá na Mýtě a Robert s děvčaty pod ostrovem. Na Mýtě se převlékáme, Robert s Vaškem se nadrženě sápou do nového materiálu, bundy od ježíška Já jsem si pro změnu nevzal ani starou ani novou, oblékám svou starou řidkou dávno již ne nepromokavou bundu a Vaškovu šusťákovku. No jako zamlada . Pepa nás veze k autobusáku, kde nasedáme. A už to metelíme jeden skok, druhý skok, pozor specialitka dvojskok. Skok lze popsat jako 1,5 - 2,5 metru vysoký stupeň s kvalitním vývařištěm. Podjíždíme skokanský můstek. A pak se to někde přihodilo, boof nebyl zas tak kvalitní, trochu došikma a vývařiště si mě drží. Snažím se ho přepádlovat, postupně se stáčím bokem a už mě mele. Pokusy na posun vpřed/vzad vyznívají naprázdno. Opouštím kajak a hledám dno, není. Po několika kotrmelcích nahmatávám špičkou špičku nějakého kamene. Snažím se na ní udržet a hledám očima Vaška. Bojuje se zamotanou házečkou. Naštěstí rychle rozmotává, chytám se, nadechnout a už mě veze skrz bubliny ke břehu. Stěží popadám dech, chvilku přemýšlím, zda zkontroluji svou snídani, ale není čas, startujem za lodí. Další jezík ji podržel. Vašek mezitím zachránil výztuhu. Loď opouští podjezí a Vašek na ní čeká v řece, dobíhám a je zachráněno. Pádlo bylo o stupeň níž naplavené na mělčině. Pokračujeme dál. Hop a skok. Říkám si, čeká nás už jen jezík a bude pohoda. Jenže pod jezíkem byl přírodní stupeň, který měl na mne zálusk. Po nedlouhém boji, krysa, naštěstí stačím a hned se snažím odlovit matroš. Loď poslušně usedá na opačném břehu na mělčinu, kde čeká. Pádlo Vašek zachránil. Morál na bodě nula, ale jedem dál. Ještě hop a skok, další jezík a říčka se tváří víc přírodně. Pěkná místa. Už jsme na klasické nasedačce. A jedem, Podkova, stupínky klouzačky... Jezík přenášíme, nějak nemám po dnešku chuť. Vodočet ukazuje 125cm, od rána to znatelně pokleslo. Na Mýtě nasedá Pepa. Kontrolujeme vdč, 75cm. Zavěšujem, krásná voda. Vymýšlíme strategii na Ostrov. Pepa, úplně vpravo. Vašek pravým ramenem, já pojedu závěs z prava pod Rozřazovák, traverz do leva a dále levem. Najíždím první, v mé vymyšlené cestě si hoví strom, stavím vpravo na úrovni Rozřazováku a jdu k válci jistit Vaška. Pak beru loď, vynáším a postupnými závěsy si užívám ostrova z levého ramene. Dojíždíme k našim zbývajícím členům. Nasedají a jedem. Navzájem se hlídáme. Jana vzorně eskymuje. Šárku najednou vidím mimo kajak, stavím, ale než se vysoukám a uložím loď profrčí kolem. Moc se jí v řece líbí a tak plave a plave neskutečně dlouho. Když dojíždím, vidím už Roba a Vaška, jak drží kajak a vylévají. Chvilku blbnem na cvičném válci a pádíme dál. Vilémovský jez je jak skok do peřin. Pokračujeme až do Pasek. Lesní jez má přívětivý stav a taky to je jak do peřin. Rob si ještě zkouší eskymáky, aby prověžil novou bundici. Vysedáme, fotíme, klepu se jak ratlík, do suchýho a tradá dom. Děkuji za záchranu, na Mumlavské stupně doporučuji prohlížení a jištění a dostatečnou časovou rezervu. Co myslíte, stihnem ještě letos nějaké vlnky nebo to bylo naposled?

Krátký videjka z lesního jezu jsou zde:
http://www.youtube.com/user/vmmvjbc