Turecko na vodě 2008

Podruhé jsme využili zařizovacího talentu a tureckých styků našeho kamaráda Franty z Dusseldorfu, a vydali jsme se pádlovat do Turecka, do oblasti Antalye, na vody od ww III do ww V (VI?). Průvodcem, šoférem, ubytovatelem a vůbec tím, kdo se o nás v Turecku staral, byl místní šoumen Kenan. V článku si přečtěte popis všech řek, které jsme sjeli. Kdo chce vidět jenom fotky, může jít rovnou sem: Fotky z vody - Fotky ostatní

6.5.2008

Poté, co jsme večer naložili vlek 6 zavazadly do letadla a 6 loděmi, odjíždíme ráno ve 3:00 směr Žitava, Eisenach, Dusseldorf, u Franty jsme ve 12.30 (Heiligenhaus), a máme najeto 750 km. S vlekem jsme jeli tak 100 – 110, na dobré silnici chvilkově i 120. Dostáváme guláš z argentinského buvola. V 15.00 jsme na letišti, Jirka zpátky s autem k Frantovi. V 18:50 startujeme směr Antalya, přistáváme 22:50 tureckého času. U Kenana jsme asi v 00:30

7.5.2008 Alakir

Odhaduji 4 m3. WW II bez problémových míst, za velké vody 1 místo může být až WW IV. Za našeho stavu téměř suchá řeka. Asi 8 km, šutrovačka. Autem jedna cesta z Beldibi asi 65 km. Trochu prší, je chladno, bouřka. Večer Bob slaví narozeniny, pijeme převážně červené víno a zábava končí někdy ke 3. hodině ranní.

8.5.2008 Dalaman

Po noční zábavě nezbývá, než odjezd ze 7.30 posunout na 8.30. Jedeme směr Dalaman, se zastávkou na čaj jsme na místě ve 12.30. V jednu hodinu jdeme na vodu. Asi 1.5 hodiny jedeme cca 4 km horní soutěsku Dalamanu, za velmi malé, přesto sjízdné vody, asi 1 kb. Odhadujeme optimum asi na 3, možná i 4 kb. Schody jsou často dost zablokované, za větší vody by se musely prohlížet, možná i nebezpečí zablokování či uvíznutí, možnost stromů v řece. Na konci soutěsky je most, kde vpravo od něj je vesnice. V místní hospodě dáváme čaj. Potom pokračujeme dalších asi 8 km za malé vody. Jedeme vlastně po dost páchnoucím smradlavém skoro voleji – vesnice rozhodně nic nečistí, všechno jde do vody. Jenom se tady necvaknout a nelíznout si toho. Jakmile zleva přijde v otevřeném údolí kamenitý významný přítok, je nutné asi po 300 m končit před vstupem do soutěsky a vynést doleva k silnici. Soutěska je nesjízdná.
Nahoře na horách pršelo, takže tenhle přítok a případně další přinesly vodu, už v tomhle místě je jí výrazně víc, možná 7-9 kb.
Asi v půl šesté kotvíme mimo silnice u horské rybí farmy (hospůdky, ale kde by se tu vzali hosti?). K večeři máme dva výborné pstruhy, zeleninu, vodu, pivo (dovezené). Celý den poměrně zima, občas prší. V hospodě u pěkně rozpálených kamen sušíme hydro a hřejeme tureckou zimou zkřehlá těla.

9.5.2008 Dalaman

Ráno nás vítá sice chladno, ale azurové nebe. Jedeme na Dalaman, kde Franta slibuje nástup na pravém přítoku s tím, že raději potáhneme lodě kamenitým korytem kilometr, než sestupovat vesnicí mezi políčky z levého břehu jako v roce 2005. Nastupujeme do vody do domnělého přítoku u betonového mostu, za velmi slušné vody cca 13-15 kb, a co teprve bude mít ten Dalaman, až do něj dojedeme. Zpočátku projedeme krásnou klidnou 300m soutěskou, po dalších stech metrech za zatáčkou následuje velmi silné zablokování, zával spadlou horou. Naprosto nesjízdné. Přenášíme přes poměrně vysoké a neschůdné skály více než hodinu po L břehu. Během přenášení kousek jedeme po vodě (asi 15m), abychom zase vylezli na břeh a ještě nesli. Poté jedeme pěknou trojkovou vodu, zprava se připojí přítok (to byl ten potok, na kterém chtěl Franta nasedat), a tím je jasné, že jsme nastoupili v jiném údolí do jiné řeky, tedy žádný přítok, ale přímo Dalaman. Za chvíli, asi po 5 km od začátku, přijíždíme na naše známé „put-in“ místo pod skálou pod vesnicí. Tady čeká Kenan se svačinou. Po krátkém odpočinku a posilnění jedeme do úseku, který nazýváme Dalaman 1. Voda je rozhodně větší než v roce 2005. Často prohlížíme, jedná se o čtyřkové, místy pětkové peřeje. Hodně přenášíme, nejvíc jede Brouk, a často bez prohlížení, což ostatní náležitě komentují. Přenášení lze vždycky nějak rozumně realizovat. Voda má silný tah, a v mnoha místech je v průjezdní trase třeba jenom jedno skutečně obtížné či nebezpečné místo, kámen, jehož existence nás donutí přenést celou peřej. Bob jednou plave v nepěkném silném návalu na skálu. Odhadujeme více než 20 kb. Dojíždíme k hrázi přehrady za pěkného počasí. Kenan čeká. Lodě stahujeme po hrázi na házečkách a schováváme na L břehu do křoví. V areálu přehrady budíme překvapeného Turka v domku, který nechápe, co se děje. Po lámaném vysvětlení se smířil s tím, že tam někde budeme spát. Skvělá sprcha z hadice, kterou zavlažují u přehrady záhonky. Kenan odjíždí pro jídlo 20 km do vsi (proč ho nepřivezl rovnou?). Čekáme, sušíme a pak jdeme spát asi 300 m pod přehradu na skvěle rovný betonový plac. Kenanův večer: objevil škorpióna. Roztopil oheň, kolem kterého by mohlo sedět nejmíň 25 lidí, problém je, že především ze stavebního dříví, takže to místy pěkně smrdí. Jako perličku na závěr malým požárem z větviček a jehličí vypaluje zbylé škorpióny a vykuřuje ze spacáku usínající odpadlíky. Zvláštní vědomost: škorpiónovo bodnutí je smrtelné, když je tak velký, že má nejméně 6 článků bodacího ocasu. Zvláštní příhoda: Franta se opil whiskou.

10.5.2008 Dalaman

Vstáváme v 8.30, v 9 pouští vodu. Než se ale nasnídáme a zabalíme, jdeme do gumy, vodu zastavují asi v 10.00 právě v době, kdy přicházíme k vodě.  Kenan se svou vyřídilkou slibuje vodu na 10.40, a opravdu ji pustili. Necháme kousek odtéct, a jdeme do toho. Místy asi vodu dojíždíme.  Dvě obtížná místa kromě Brouka všichni přenáší. V cíli pod mostem jsme asi v 13.00. Těšíme se jako v roce 2005 na občerstvení v hospůdce, ale je srovnaná se zemí. Přesto sem přijíždí 3 mikrobusy pro rafťáky, nakonec z vody vylezou asi dva pálavkáři.Na mostě mluvíme s Turkem a  tureckou Němkou, kteří přijeli autem. Turek je vodák, co jel v roce 1995 Manavgatskou soutěsku. Mluví o místech, která tam nelze překonat bez lezecké výbavy a přetahování lodí kladkami.
14.30 odjíždíme zpátky do Beldibi, přijíždíme v 19.00 na večeři. Lodě z auta dolů, umyjou nám auto. Večer ve znamení bílého vína a břišního tance holandské instruktorky ze školy břišních tanců.

11.5.2008 Lázně a Antalya

Antalya, turecké lázně. V lázních volíme program sauna, peeling, pěnová mokrá masáž, klasická olejová masáž. Program v 6 lidech asi na 3 hodiny, za 25 EUR na osobu (sleva ze 40 v sezóně).

12.5.2008 – 13.5.2008  Hory

Podle dobré předpovědi počasí volíme trek do hor. Na nejvyšší horu oblasti postavili z Kemeru lanovku, minule byla ve stavbě. Tuto lokalitu tedy vynecháváme a podle hamižné mapy odhadujeme oblast, která by mohla být pěkná. Auto nás dovezlo do vesnice ve výšce 1200 m, asi 3 km pokračujeme po asfaltu a hodnotíme nepěknou vesnickou architekturu. Spíš nám není jasné, proč a za co v téhle odlehlé vesnici staví nové domy. Všude je mrtvo, občas projede auto a u jednoho nového domku pracuje zedník (tedy dělá práci, kterou by měl dělat zedník, ale výsledek je o něco horší). Scházíme ze silnice, snažíme se občas držet nějakou cestu, jdeme po hřebenu s velkými borovicemi a držíme se míst cesty plotu z ostnatého drátu, který tvoří hranici velké chráněné oblasti. Plot je asi pro zabránění průniku domácím zvířatům z pastvy do obslasti. Z vyhlídky, kde svačíme, zvolil Honza trasu po hraně, kde k severu je zalesněný svah, k jihu zřícené rozervané skály – hloubka řádově stovky metrů. Po hřebenu lze většinou vytušit pěšinku, o které nevíme, jestli je od zvěře nebo od lidí. Ale když vidíme i uříznuté stromky, tak je asi od lidí. Sestupujeme nějakých 200 výškových m do sedla a dále vpravo do jižního údolů, kde jsme si shora vybrali louku na přenocování a cestu na sestup do údolí na ráno. Přespáváme na louce ve 1200 mnm. Večer oheň přiměřené velikosti, suchého dřeva je všude dost. Zvláštní znamení: všechno je silně rozryté od přemnožených prasat, Jirka roznáší ohořelé klacky mezi louku a karimatky. Příjemně vlažná noc, jasná obloha.

Ráno máme 300 m k cestě, po které úspěšně sestupujeme směrem k údolí a plánujeme pohodové odpoledne s vykoupáním v moři a nákupem dárků. No, trochu to nedopadlo. Po pár kilometrech cesta končí vyplaveným příkopem a dolů nepokračuje, resp. velmi rychle se mění v zarostlou a neprostupnou džungli, až ji není vůbec možné sledovat. Jsme orvaní, protože všechno, co zde roste, má trní. Řídíme se podle GPS a chceme trefit cestu, která podle mapy vede od hlavní pobřežní silnice až na hřebeny hor. Nebo chceme trefit místo, kde jsme provozovali v roce 2005 kaňoning. Máme to v GPS. Víme, že jsme něco přes kilometr daleko. Sestupujeme už lépe schůdným lesem k říčce. Koupačka, krátký odpočinek a malá svačinka. Korytem řeky jdeme dolů, po kilometru zprava přitéká přítok. Pokračujeme hlavním tokem. Uzavírá se do zcela kolmé nádherné soutěsky. Vody teče pár litrů, co není problém. Po 100 m v krásné soutěsně zdoláme asi 4 m stupeň, který v případě potřeby dokážeme i vylézt zpátky. Po dalších 200 m následuje asi 8-10 m stupeň, který už nezdoláme. Bez lana nelze, Nahoře jsou starší slaňovací oka. Kdyby nebylo možné pokračovat soutěskou dál dolů, nebylo by cesty zpátky. Od bodu našeho kaňoningu jsme pouhých 800 m. Vracíme se soutěskou, jakmile se skály trochu otevřou, stoupáme z 200 do 800 mnm prudkým špatně schůdným svahem v naději, že někde je tam ta cesta. Když jsme nahoře, je nutné překonat i nějaké skalnaté vršky, uff. Cesta nikde. Diskuse: k vodě? do údolí přítoku? podél něj hledat cestu? nebo vyjít podél něj až na náhorní planinu, kde je vidět v dáli dům? Nebo dál do kopce, překonat nějaké skály a narazit tam (snad) na cestu? Jsou 4 hodiny odpoledne, vody má každý decku, vedro, únava, různé názory a obavy z horolezeckého terénu (tedy já). Vyrážíme do kopce. Kolem 17. hodiny Brouk (běží, jako na vodě jede, prostě nevidí, neslyší) naráží na cestu. Vydáváme se po ní. Není to ale cesta, kterou čekáme  - čekali jsme bagrovanou sjízdnou cestu, i podle mapy, i podle toho, čím údolí začíná. Tohle je velmi pěkně udržovaná, značená, ale turistická pěšina. Ale hlavně, že je. V šest večer dorážíme k cestě v údolí, kde dáváme pivo a Kenan nás vyzvedává autem. Jsou jasné dvě věci: nebudeme muset strávit další noc v horách (hlavně bez vody), a nestihneme ani nákup, ani koupání v moři. Data: 35.5 km, většinou offroad. Převýšení:

14.5.2008 Manavgat

Z hotelu odjíždíme v 8:15 a přes Antalyi směřujeme na historickou kulturní památku Aspendos. Je to komplex, kde hlavním lákadlem je antický amfiteátr, ale v okolí jsou další zbytky staveb. Za zmínku stojí bazilika a akvadukt, který vedl vodu z hor. Prohlídka trvá necelé dvě hodiny, cena 5 EUR. Po obědě jedeme 4 km dvojkového Manavgatu pod soutěskou, končíme u hospůdky, která je asi 400 nad mostem s vodočtem. Voda je malá, ale říčka pěkná. Za lepší vody bychom asi hodnotili ww III. Po neúspěšném Frantově pokusu o prohlídku soutěsky z auta odjíždíme na Alaru. Noc trávíme v nově „rekonstruovaném“ hotelu v městečku Gündogmus, večeře a následná snídaně v hospodě. Hotel má prostorné pokoje po dvou až třech prostorných postelích, ale nepřevlíkají se, tak stejně spíme na postelích na igelitech, karimatkách, a pod vlastními spacáky. Záchody se nedají použít, umyvadla na pokojích odpuzující.

15.5.2008 Alara 1

Po snídani  v bufetu, kde jsme večer večeřeli, dojíždíme asi 18 km k vodopádu na Alaře. Příjezd do údolí Alary je skutečně impozantní. Sem turistika naštěstí ještě moc nepronikla. K vodopádu se musí  projet po L břehu proti proudu prudkou prašnou silničkou kolem domků nad řekou. Pěkné nasvětlení VDP večer, ráno ve stínu. Od roku 2005 na místě u vodopádu vyrostly chatky, čajovny a pěšinky, které jsou pro turisty. Možná v sezóně? My jsme tu sami, a jdeme rovnou do gumy. Alara má vodu přiměřenou, pěknou. Asi po 4 km dvojkové vody je postaven nový most, beton a železo, u něho je vodočet – ukazuje 185 cm.

Přenášení 1

Po zúžení do soutěskových skal ihned těžké místo se zúžením na 1 m, nebezpečí úrazu hlavy o skálu, naplavení pod skálu u L břehu. Přenášení obtížnější na P břehu. Jede pouze Brouk.

Přenášení 2

Po nedlouhém úseku (cca 0.5 km) před dalším kritickým místem pohodlné oblázkové přistání VP, L břeh souvislá vysoká skála. Balvaniště, podle vody až WW V, VI, až NSJ, případně SJ částečně a zbytek přenést. Jedeme první peřejku do poměrně velké tůně, kde musíme vystoupit. Béďa to vzal příliš doslova a vystoupil už ve válečku v peřejce. Po záchraně Bédi pytlíkem a lodi zpod skály čekáme asi 20 minut, jestli se neobjeví pádlo. Neobjevilo a Béďa jede s náhradou. Později jsme ho vylovili po několika km.

Přenášení 3

Dále v úseku, kde je řeka sevřená v souvislých soutěskových kolmých skalách, přijde skok do válce (za naší vody 2005 asi 1m vysoký skok, který si nikdo pořádně neprohlédl), v roce 2005 jsme si mysleli, že nelze obnést, nelze vystoupit, pp nelze ani prohlédnout. Není tomu tak. V místě, kde se skutečně vysoké kolmé skály mění na pravém břehu asiv 5 metrů vysokou šikmou stěnu s horní pochůznou plošinou, přichází toto místo. Těsně před skokem můžou zastavit 2-3 kajaky, a na pravém břehu asi 10 m před skokem je možné ve vymleté kaverně vysoupit a lodě vytáhnout na skálu. Samozřejmě jenom na suchou skálu, mokrá by byl velký problém. Potom je možné po skále lodě přenést asi 10 m pod skok a zase v další kaverně nastoupit.  Popis místa: za větší vody silný šikmý válec, za naší vody  2005 vše, co sežral, včas pustil. V roce 2008 jsme přenesli, Brouk jel, a zaplaval. Místo je úzké, sotva na délku kajaku, tedy asi tak do 3,5 metru. Za menší vody je skok vyšší, rozbitá voda, která se tluče o skály zleva doprava, totéž udělá s lodí. Pravděpodobně nejlepší řešení je počkat, až loď voda vyplaví, a pak zvednout. V případě plavání nemá smysl držet plavce na pytlíku, stejně nevystoupí. Může bezpečně odplavat nějakých 100 – 150 m soutěskou, kde je vpravo plážička na konci soutěsky a tady se sám zachrání (i s lodí a pádlem). Za větší vody odhadujeme válec (viz 2005), za ještě větší vody by se mohl i zalít a být v pohodě, soutěska v místě skoku nemění výrazně svou šířku. Ale kdoví, za jaké vody by se udělal válec držák?

Posledním kritickým úsekem je úzká soutěska, když nad řekou vlevo vede souběžně silnice.  Zpočátku soutěsky jedeme pár pěkných skoků. Brouk skáče přes káme u P břehu do válce, který není pěnivý, ale je to válec/vracák typu přísavka. Brouk má dalšího čochtana, z válce nemůže vlastními silami. Dejchá nad vodou na vestě, ale ani loď, ani on nemůžou ven. Nelze je vytáhnout ani špičkou lodi na kontra (Jirka), teprve zapření o skálu a vzepření pádlem pomůže Jirkovi přetáhnout Brouka asi o 3 m níž do pravobřežní jeskyňky. Nelze v ní nastoupit, a vyplavat z ní ven by znamenalo vrátit se pod skok – nelze. Čekáme na pytlík zespoda, a vytáhneme i Brouk i loď.

Přenášení 4

V soutěsce je dále několik sj pěkných peřejí a skoků, ale protože jsou v soutěsce napadané balvany ze stavby silnice, tvoří se některé vody útvary typu „lžíce“, ostré, a s podivnými válci. Bez možnosti vystoupení v bezprostřední blízkosti. Kvůli jednomu tomuto místu jsme přenesli cca 400 m po silnici, nástup zpět vyschlým korytem jarního potoka.  Totéž jako v roce 2005.
Končíme v 16.30 u mostu, ujeto máme 18 km po vodě. Vlevo je vesnice, koupačka, přesun do hospody na spaní, spíme na střeše – terase hospody. Bob a Brouk spí na čajovních platech na potoce – tůni. K večeři ryby, zelný salát, pivo.
Zvláštní znamení: naproti řádí bagr, veliký to stroj, ve velikém svahu, a je to docela dobrá podívaná.

16.5.2008 Alara 2

7.30 snídaně, 9.00 jsme na vodě (lodě jsme nechali večer u řeky).

Přenášení 1

Stále WW III na oči, první přenášení je v místě, které prohlížíme, a jedeme průskok asi 1.5 až 2 metry do tůně mezi skalami, následuje nsj zával na přenesení. 

Za této malé vody po 3 hodinách efektivní jízdy je řeka sevřená v soutěskovitých skalách, ale ne nijak vysokých, do 10 m. Vlevo vede souběžně cesta. Přichází místo, kde se řeka uzavírá asi na 1-2 metry průjezd, a vytváří se přírodní šlajsna. Soutěskě v tom místě mění svoji šířku, čímž za VV vytváří podmínky pro extrémní vracák / válec.  Za naší MV opět jako v roce 2005  absolutně bez problémů, ale za VV smrtelné místo s velikým zpěněným vývařištěm a návratem vody z několika m. Včas vystoupit, např. průrvou v levé skále asi 80 m přes úžinou. Přenést po L břehu. V roce 2005 byl navíc asi 200 m před tímto místem přes celou šířku řeky silný strom, přenášeli jsme obtížně VP po skále. V roce 2008 byly také v této části soutěsky oholené stromy v řece, ale nedělaly obtíže. Nicméně je to znamení, že zde mohou být v jakékoliv pozici.

Přenášení 2 Zával

Další přenášení je v místě, kde se otevře asi 10 m hluboká soutěska s pěkně proudící vodou, asi 50 m nad řekou na L břehu vede cesta, a voda je nadržená jako v jezu. Je tam zával asi z roku 2006 nebo 2007, tedy čerstvý a naprosto nsj. Přenášíme po L břehu, podáváme jednu loď po druhé do kaverny ve spodní části peřeje, odkud postupně odjíždíme.

Přenášení 3 – Zával se skokem ze skály

Poslední povinné přenášení je v místě, kde řeka tvoří levotočivou zatáčku, ihned potom pravotočivou zúženou, v břidlicovitě rozlámaným levým břehem. Zde je nutné vlevo v malém vracáku zastavit a přenést po L břehu zával naprosto nsj. Nastupujeme buď skokem ze skály asi 4 m, nebo přenesením o pár metrů níž.

Následující úsek až do cíle … u pevnosti … je WW III, peřejky, skoky, většinou na oči nebo i na prohlédnutí, Bob si dá ještě jednu rozplavbu, když laxně skočí přes skáli, pod kterou je trochu válec. No, snažil se zvedat, ale naneštěsní byl nablízku Brouk … Celý úsek má po vodě 39 km pádlování, 6-8 hodin dle efektivity a vody.
Dojíždíme v 16.30, na vodě jsme byli 7.5 hodiny.
Celá řeka v délce sjížděných 50 km je krajinově úžasná, vodácky skvělá, místy nebezpečná. Významná část sevřená v soutěskovitých kolmých skalách, řádově desítky km.

V cíli fotíme velbloudy, a odjíždíme do Beldibi. Večer jdeme svým ženám a dětem nakoupit alespoň ořechy v medu.
Zvláštní znamení: Alaru jsme jeli datumově naprosto shodně, jako v roce 2005: tedy 15. a 16.5.

17.5.2008 Köprülü

Nástup potokem z L břehu asi 1 km nad všemi raftovými základnami. Ze silnice uhnout vlevo na cestu, a u mostu přes potok nasednout. Potok balvanitý, zablokovaný, cca 300 m do řeky. Vstup do řeky v soutěsce plné přitékajících vodopádů.  Jsou výrazně slabší než v roce 2005, a celý zbytek řeky má méně vody.

Nad tímto naším nástupním místem je soutěska, kde údajně řeka mizí nejméně jednou v sifónu, bez možnosti výstupu z kaňonu. Někde výš je možné sjet jeden nebo dva kilometry, neprozkoumali jsme.

Naše trasa byla asi 8 km WW II – III za nějakých 40-50 m3, voda to byla malá. Žádná nebezpečná místa, přehledná voda, občas peřejka. Řeka plná raftů s komerčáky, v této době spíše prázdných raftových základen, kterých vyrostlo za ty 3 roky víc než dost.

Po těch 8 km končit nejdéle u žlutého silničního mostu asi 300 m po vstupu do soutěskovitého charakteru. Pak následuje soutěska WW VI, sjízdná jen pro experty za velmi malého letního stavu. Údajně sifónová místa, bez možnosti výstupu, citace „již bylo experty sjeto“.

Pod touto soutěskou lze opět nastoupit do řeky na kempinkovém místě z L břehu, a do soutěsky vjet klidnou vodou odspodu. Řeku lze odtud jet asi 18 km až k hrázi přehrady. Většinou volej, občas, hlavně na prvních km, mírná peřejka. Bez nebezpečí, max. padlé stromy. Pěkné okolí. Jeli jsme v roce 2005, letos ne.

Po dojetí sušíme hydro do letadla. Večer v Beldibi balíme kajaky a připravujeme se na cestu.

18.5.2008 Cesta domů

V 7.00 jedeme na letiště, a bez problémů za krásné viditelnosti startujeme na moře, děláme otočku nad pevninu a po obědě přistáváme v Dusseldorfu. Frantova žena nám zajistí odvoz z letiště, na cestu domů odjíždíme v 15.00 a asi v jednu po půlnoci jsme v loděnici.

Kdo chce vidět jenom fotky, může jít rovnou sem: Fotky z vody - Fotky ostatní
Zapsal dle svých poznámek a s použitím zápisků z roku 2005 Jirka.