Na letošek jsme vybrali za cíl řeku Noce v Itálii, kam se já chci podívat již několik let.
Na termín naší výpravy meteorologické modely předpovídaly v celých Alpách déšť a bouřky, navíc každý model viděl situaci jinak. Držíme se plánu Itálie. Tíva s Křap den předem nakupují a Jarda získává technickou a jako bonus kupuje ještě sedačku do auta pro Markétu, která se letos rozhodla jet s námi. Vědomi si té velké vzdálenosti, odjezd směřujeme na 13h. U Jardy se scházíme v 14:15. Po hodině pěchování a rovnání přejíždíme k loděnici doložit kajaky a pádla. A jsme na cestě. U porodnice otevíráme víno a míříme vstříc dobrodružství. Máme natrasováno Praha - Mnichov - GaPa - Innsbruck - Bolzano - Mezzana. Usínám v zadní řadě. Bereme plyn u Rozvadova, před Mnichovem. V Innsbrucku jsme o půlnoci a máme toho akorát dost. Zajíždíme na plážičku k pramenům na nocleh. Připíjíme na zdraví Křap a Jardovi k narozkám.
3.7.2025
V noci nás budí déšť, stavíme stan a vyspáváme do dlouhého rána. Na Noce to je ještě 3,5h, hledáme, kde natankovat plyn, ztrácíme další hodinu. Plán Itálie padá a míříme na Sannu, 45min vzdálenou. Stav dobrý. Nasedáme na soutoku Trisanny a Rossany. Markéta převáží auto a má v plánu ferratu v Landecku. První vyráží Jarda na kajaku, pak Mako s Křap na Barikádě a Tíva na kajaku na závěr. Síla vody je po dlouhé době na pocit pořádná. Kličkujeme mezi kameny, zavěšujeme. Tíva tam u nějakého kamene padá, ale na podruhé pěkně zvedá. Blížíme se k silničáku a peřeji zvané Schiefes Eck. Jarda staví vpravo, Tíva vlevo opět eskymuje a zajíždí za ním. My stavíme výš a sjíždíme k nim. Tíva hlásí, že dál nejede, že se necítí. Křapík se také začíná cukat. Volám Markétě a jede zpět. Křap nakonec také vystupuje, má narozeniny, chce klid. Přejíždíme na druhou stranu pod silničák a měníme lodě. S Jardou prohlížíme peřej, nic extra tam není. Vlevo v kopcích je bouřka, sedáme do kajaků a frčíme dál. Ostatní jedou dolu na ferratu. Na řece jsou pěkné vlny, moc se nám to líbí. V Pians nás čeká katarakt. Stavíme v bazénu nad, původně jsme chtěli prohlížet, ale shora to do půlky vypadá čistě. Domlouváme se na vracáku a frčím dolů. Vlny, po stranách balvany, jen ten vracák je úplné tekoucí bahno a moc to tam nedrží. Koukám dál a proudnice je cajk, mávám na Jardu, ať pokračuje dál a startuju za ním. On jede sjezd, já si párkrát zastavím. Hustota vody je neuvěřitelná, až křupe mezi zuby. Sanna frčí dál, sklouzáváme jeden kamenný dvoumetrový práh, pak nás čeká hravá čtyřková peřejka. Na slalom krásný terén. Těsně před soutokem je 5m jez, který je lepší prohlédnout, jak pamatuji, stavění nic moc. Jarda přetahuje, já jedu z leva na střed jazykem, přes bublák a dole netrefit skalky uprostřed proudu. Vplouváme do Innu, u nádraží vyhlížíme auto, ale Markéta píše, že stojí u obchoďáku naproti ferratě. Máme to 2,5km, za druhým mostem zastavit. Inn pěkně valí, po stranách jsou hrázky, na kterých se tvoří ohromné vlny a i válce. Surfujeme a sem tam sem rád, že mě ta vlna nechytla. Za zatáčkou rozpoznáváme naše kamarády na skále. Tíva s Křap zvolili kratší variantu, Markéta se šplhá více vlevo pěknou stěnou. U mostu vytahujeme lodě na parkoviště k nákupáku, zabíráme stání vedle auta, sušíme, balíme. Akorát doráží lezecký tým. Shodujeme se, že jedeme proti proudu Innu hledat spaní. Dole v údolí dvě místa neklapla, jedeme vzhůru údolím říčky Fagge a před Kaunertalem nacházíme plácek za tunelem. Večerní procházka podél křížové cesty ke kostelíku Kaltenbrunn nás odměňuje výhledy a malinami. Hodnotíme vydařený den, vaříme a slavíme.
Sanna WW IV 25 m3/s soutok - ústí 7km
Inn WW II-III 150 m3/s Landeck - Zams 4km
4.7.2025
Ráno nás budí deštěm, my s Křap jsme ve stanu, zbytek v 7h usedá do auta a dospává tam. Po dešti snídaně a vybíráme dnešní cíl, Inn s Tossener schlucht. Sjíždíme dolů do údolí a míříme k hranicím se Švýcarskem. Vysedačku máme vybranou, plácek u ústí Fagge. Nasedačku si matně pamatuji a vybíráme louku před Pfunds. Na vodu jdeme všichni, Jarda sváží auto a vrací se na kole. My zatím sušíme hydro, nafukujeme Barikádu, modelujeme z písku a svačíme. Jardu zdrží přerovnávání auta, aby vyndal kolo, a zapamatování trasy. Startujeme 3 kajaky Markéta, Tíva a Jarda a my na Barikádě. Slunce pere, začínáme dvojkou-trojkou, žádný stres a pohoda. Sem tam peřejky, kochačka, trenink. Jsme domluveni, že těžší místa sklouznu na kajaku místo Markéty. První místo je u ústí Schontobelmure, do koryta jsou naplavené balvany a cesta není jednoduchá. Prohlížíme, jedu první, na hraně trochu poserfuju, abych ostatní uklidnil, pak se prosmýknout průjezdem v hrázce, najet na střed a mezi balvany skrz vysoké vlny dolů. Za mnou suverénně Jarda. Vracím se a nasedáme do Barikády, Tívovi najíždíme stopu a s přehledem jsme dole. Na levém břehu jsou jakési tekuté písky či bahna, stačí chvilku postát a člověk se propadá a propadá. Chvilku klid, za chvíli řeka nabírá na spádu, přibývá kamenů, Markéta statečně šulí při břehu a staví. My stavíme níže, ukazuju jí kudy a odchytávám. Kluci projedou. Pak to proletíme skrz pár vln, nic hrozného. Dole stavíme a běžím pro kajak. Dál to je pěkně balvanité, chce to držet pěknou lajnu a nevymýšlet kličkovačky. Objevuje se zatáčka, začíná to padat dolů. Markét včas vylézá. My zavěšujeme uprostřed řeky nad vstupenkou za skálou, vstávám a ukazuju Jardovi. Cesta jasná, průjezd hrázkou, v malé tišince zatočit vpravo, objet skalku s vývarem a za ní pěkně na střed a dolů. Kohout, dole vlnoválec a proud ženoucí na skálu, takže rychle vpravo a hotovo. Jsme dole bez ztráty kytičky. Běžím nahoru pro kajak a cestu si zpestřuji pár závěsy. Dole s Jardou prozkoumáváme vlnoválec, surf super, přejezdy též. Za mostem je takový kataraktík, Křap s Markét se rozhodují ho jet na Barikádě spolu. Já to najíždím a čekám dole. Děvčata diskutují, plánují, nasedají a jedou. Vypadá, že se zcela nedohodly kudy, na palubě malá přetahovaná, ale nakonec projíždějí s veselou. Střídáme se v lodích. Řeka se postupně vyklidňuje. V jediném mobilu došla baterka, vysedačku prostě musíme poznat. Uklidňuje mě, že pod tím je přehrada. Jarda jednou vylézá a naštěstí je v obraze, ještě pár km. Zprava vrací vodu do řeky, které je tak 5x více než doposud a s teplotou tak o 10 stupňů nižší. Vracáky teď mají na síle, ještě jeden stupeň s průjezdem uprostřed, nádherné megavlny a dojíždíme do cíle. Někteří jsou trochu vymrzlí a oceňují rozpálený vůz. Vytahujeme vaření a vysíláme Jardu nahoru pro kolo. Uvaříme, zabalíme a jedeme si to zbaštit na naše vyzkoušené místo za tunel. Únava nás dohání a brzy odpadáme. Na ráno plán, brzy vstát a vzhůru údolím do hor.
Inn WW II-III (2xIV) 30 m3/s závěr 100 m3/s Pfunds - soutok s Fagge 18km
5.7.2025
Náročný program a pozdní večeře se ráno projevily potřebou delšího spánku, a tak když se u snídaně konečně scházíme, dochází nám, že není třeba řešit dilema, jakou plánovanou trasu ke hřebenům zdejších hor zvolíme. V každém případě bychom se vraceli totiž za tmy. Ale vrcholů se jen tak přece nevzdáme! Co takhle zkusit tedy tu silničku, u které spíme a která aspoň na mapě se zdá vede až skoro k ledovci? Platíme tedy mýtné a už si to supíme i s kajáčky na střeše vzhůru serpentinami do údolí Kaunertall. Kolem polovypuštěné přehrady, hlubokého kaňonu, barevných luk až do království ledu a kamení. Parkujeme opravdu až ve výšce 2700 m n. m. a jdeme se konečně podívat aspoň na hranice s Itálií. Míjíme sněhová pole nakrytá textilií a ve výšce 3050 na hřebeni zjišťujeme, že v Itálii je jenom mlha, bůh ví, jestli vůbec nějaká Itoška ještě je. Po kamenité vycházce prohlížíme zbytek ledovce, je to docela smutný pohled. A sjíždíme trošku níž, spravit si náladu mezi alpskou květenou všech různých barev. Vrcholem dne jsou dvě nenápadná plesa Seeles Seen, kde se koupeme a fotíme s překrásnými panoramaty hor. Jsou tu obrovští pulci a na dně číhají malí dráčci čolci. Scházíme podél krásných vodopádů prozářených sluncem, zatímco Jarda se vrací kousek pro auto. Než opustíme tohle krásné údolí, zastavujeme ještě u ferraty Holderli-Seppl-Klettersteig. Vede nad kaňonem s pěnivou vodou, jsou tu i krásné mostíky. Kluci pokukují po divočících tocích, ale naštěstí je už hodně hodin, tak se nemusíme bát, že by třeba před smrtelným kataraktem nad přehradou nestihli zastavit. Spaní už hledat nemusíme, tráva je ještě od našich těl po předešlé noci slehlá, tak zas pozdní večeře, vyprávění a zasloužený spánek.
6.7.2025
V neděli se sice jede domů, ale to neznamená, že se nesportuje! Vybíráme něco přívětivého, bonbónek na závěr. Tiroler Ache. Sice jsme jí už všichni jeli, někdo i víckrát, ale je to tak krásný kaňon, že se to může klidně opakovat. U mostu asi 7 km nad Kossen vykládáme lodě a sluníme se, zatímco Jarda sváží auto dolů. Než se vrátil na kole zpět, dává se do deště a přichází bouřka. Nenecháváme se odradit a dobře děláme. Svačíme sice ještě pod mostem, ale pršet brzy přestává a tak si užíváme kamenné kulisy vzpříčených vrstev dokonce chvilkami i za slunce. Vody je spíše méně, takže musíme hlídat mělčiny, o to lépe je možné prohlížet vodou ohlodané skalní stěny. Potkáváme i obrovský kolotoč, do kterého Kořínci samozřejmě naskakují a plují s Barakudou tu po proudu ke skále, tu od skály z kopce proti proudu ke břehu a zpět do hlavního proudu a ještě párkrát dokola. Já jsem k těmto skotačivým místům řeky opatrnější, musí se bedlivě sledovat, odkud co teče a kam se má člověk naklánět. Ještě pár meandrů a najednou se údolí rozšíří a už je tu most a vysedačka u Ettenhausen. Jarda odjíždí zase pro kolo, my ostatní vaříme, balíme a po 18. hodině odjíždíme. V Praze vypouštíme Maka, metro už nejezdí, tak bude mít ještě cestu do bytu skoro jako my do Jablonce.
Tiroler Ache WW II-III, 9 m3/s Hagerbrücke - Ettenhausen 9km
Díky za tolik pěkných zážitků! Zapsali Mako a Markéta
