V sobotu 12. 2. 2022 v 11 hodin začíná naše kaneopolové zimní soustředění.
Scházíme se na autobusáku, vršíme 2 auta a jeden vlek lyžařským vybavením a bagáží pro 20 lidí. Do krabičky vybíráme mobilní telefony, aby nás nerušily ve sportovním vypětí i vzájemné komunikaci. A vyrážíme. Materiál auty, všichni ostatní busem. Kolem jedné hodiny odpolední najíždí do Harrachova povoz naplněný taškami a botami a táhnoucí vlek plný lyží. Autobusem přijíždí vodácká dětská elita a vše uzavírá Zvárovic dodávka, která cestou ještě posbírala zbytky, které už se jinam nevešly. Stavili se ještě i v loděnici pro míče, bez nichž by se žádné kanupolové soustředění nemohlo konat ;-).
Přímo u auta se navlékáme do lyžařského vybavení a jedeme ozkoušet místní jedinečnou sjezdovku s nejvlídnější obsluhou v celém Harrachově a širém okolí - V Zákoutí.
Luky udělal z obouvání lyžáků téměř adrenalinový zážitek, ale nakonec nejsilnější z nás (Franz Werner) jeho mohutná lýtka do přezek zkrotil. Máme 12 lyžařů a lyžařek, 2 snowboardistky a 2 snowboardisty. Rázem jsme opanovali vlek i sjezdovku. Sluníčko za celý den sníh pěkně natavilo, ale pro naše borce a borkyně nejsou závěje žádnou velkou překážkou. Jejich nadšení nakazilo vlekaře natolik, že zapomněl vlek včas vypnout a jezdilo se o půl hodiny déle. Pak už jsme se rozmístili do pokojů a ohřáli polívku. Lyžařské ambice byly tak velké, že někteří nestihli výbornou dýňovou polévku ani ochutnat a všechny děti už zase spěchaly na další dvě hodiny na kopci na večerní lyžování. Sbíráme první modřiny ze zmrzlého sněhu...
Neděle byla zasvěcená běžkování. Pomocí tranzitu jsme se přesunuli na začátek Terexu a průběžně po skupinkách vyráželi vzhůru. Výkonnostně vyvážené skupinky se tak utvořily velmi rychle. Tu chrtí utvořili 4 kluci s Markétou. Chlapci pilovali hlavně bruslení a stíhali čas, aby Dominik stihl včas odjet do Prahy. Sotva se vydýchali a nasvačili, dojela tři nejrychlejší děvčata. Tuto údernou skupinu stíhal Ota až k rozcestí pod Voseckou a společně tuto boudu pak postupně zdolali. Hřebeny slibovaly azurové větrné počasí. Stromy se ukrývaly v ledových krunýřích nepřeberných tvarů, do nebe je tu blíž. Uvazujeme šály a čepice, sjezd bude dlouhý... Jen nejstatečnější Vojta se vydal s Markétou ještě výš a nelitoval. Proti větru a sněhu vrhajícímu se proti obličeji nebylo téměř možné jít, málem mu omrzla půlka obličeje a cestu nám vítr odvával přímo pod nohama. Ale zážitek byl silný a to se počítá. Skupina "B" s Danou a neméně výkonnou skupinkou lyžujících vodáků a vodaček zatím dosáhla rozcestí pod Voseckou a zařadila se do sjíždějící skupiny "A". Málem prý byli při svém postupu na Terexu zachráněni, když leželi a mávali na prolétávající letadlo. Nakonec se spokojili se sušenkovou podporou a s heslem "Vašku, už nikdy víc!". Celou výpravu zodpovědně a poctivě uzavírala skupina Vaška a Kláry, kteří postupovali neuvěřitelným tempem, že u toho Martin s Vaškem stihli zdolat i jednu nejmenovanou lahev. Nejmenší čtyřletá účastnice dorazila na sjezdovkách do chaty z výletu dřív než její rodiče a u Mumlavy si ještě dlouho budou vyprávět o víle na bobech a se skříní na zádech. Zkrátka, kdo s nimi nejel, ten litoval.
Dříve narození večer odpočívali, zatímco děti obživly až z toho praskla žárovka. Naštěstí Martin má výkonný vysavač vždy s sebou a Ota vládne přísným nesmlouvavým slovem.
Při kvízu základních vodáckých termínů jsme se dozvěděli nějaké novinky, např. že porcelán je týpek sedící v kanoi uprostřed bez pádla, vyndává jídlo a fláká se. Květák = bublinky. Koza = zvíře s rohama, co se krmí trávou; restaurace v Dolánkách; žena od kozla. Vodácký pánbůh = Perun. Pivo. Čochtan. Neptun. Akwen. Voda.
Nejodolnější byla kromě nedostižné Vilmy také Dana, která vařila vejce na snídani až do půlnoci.
Pondělí - Sjezdujeme. Všude, kde to jde, na všem, co drží na nohách a všichni, co těmi nohami vládnou. Vašek s Markétou prozkoumávají běžkařské terény na další den. Svítí slunce, je nám krásně a máme se. Večer probíráme pomocí kvízu vodáckou terminologii a základní uzly. Začínáme s lodním a služebně nejmladší reprezentantka všechny vodáky instruuje. Prý...kanupolová loď se neuvazuje.... Zejména dívčí část si pak ještě užívá Valentýna a výrobu valentýnek.
Úterý - Ráno si dáváme nepřekonatelou snídani s křehkými banketkami. Mažeme si svačiny a lyže, krém na opalování dnes nebude potřeba. Je zataženo a posněhává. U skicentra se rozdělujeme na dvě hlavní a čtyři menší skupinky. Dospělých je dost, dětí 11. Největší hlavní skupina stoupá vzhůru přes Rýžoviště s Danou a Jarkou, zatímco Ota vede chrtí skupinu na Čerťák po písmenkách. Záda jim jistí skupinka Vaška s Markétou, ale záhy je ztrácí z dohledu. Téměř všichni jsme se sešli na Ručičkách, děti svědomitě utrácejí kapesné od rodičů v místním bufítku. Pokračujeme na Dvoračky na pověstmi opředené housky. Ale dávají je jen s polívkou, tak si téměř všichni ohříváme bříška. Na chvíli se ukázalo i slunce a sjezdík dolů se všem líbil. Chrtí skupina si výlet ještě protáhla přes Krakonošovu snídani, aby se mohli pochlubit kulatou třicítkou v nohách, resp. v lyžích.
Po dojezdu děti dostaly odměnu - hodinu se svým mobilním telefonem. A byl klid. Potom zase hupky dupky mobilky zpátky do společné krabičky a pod zámek.
Večeře se ani nevešla na stůl, nacpali jsme se. Pak kanupolová reprezentace připravila pro ostatní záludné otázky z oblasti pravidel toho sportu. Pokračovali jsme výukovými videi, zejména teorií i praxí hodu. Závěrem jsme si prohlédli fotky z počátků vodácké kariéry kajakové přípravky z roku 2019. Přibyla nám jedna babička a jedna Anička. Dětí je 16 a dospělých 7.
Středa - Dnešní snídani obohatily párky, takže jsme už opravdu nevěděli, co ochutnat dřív. Naštěstí jsme mohli svá nacpaná bříška vyběhat buď na běžkách - to trio nejstarších, kteří se přidali na pražský orienťák na Čerťáku - nebo vysjezdovat a vysnowboardovat - to všichni ostatní na sjezdovce na Zákoutí. Svah už všichni brázdí zkušeně, zkouší si různé libůstky a srandičky. Očekáváme hodně vody shora, proto lyžujeme, co to dá. Oběd je rychlý, přesto opět plný vitamínů. Ze sušenek jsme přesedlali na mrkev, přece jen bystrozrak kanupolisti potřebují. Odpolední souvislý déšť přecházející ve vodopády nás drží nad hrami všeho druhu, jen nejstatečnější ze statečných vyrazili na Čerťák. Kvarteto nejdrsnějších rašpliček: Jana, Johanka, Eliška a Péťa. Vrátily se jako z bazénu, ale spokojené. Zatím dorazily rodičovské posily s průběžnou dodávkou dobrot na snídani. Stolní hru "Krycí jména" jsme se zvýšeným počtem hráčů dovedli k dokonalosti. Navečer se ještě nejstarší z mlaďochů tužili v posilovně a proběhla i druhá jízda za odměnu v rolbě s Davidem.
"Dneska jsem se měla mega stylově. Ráno jsme normálně lyžovali v Zákoutí a pak jsme odpoledne šly s holkama na Čerťák. Nejdřív tam pršelo, pak sněžilo a pak padaly kroupy. Vystřídala se tam všechna roční období a pak jsme byli v posilce s Eliškou a klukama. Teďka mě Vašek donutil něco napsat o dnešku." Johanka
"Jsme tu od soboty a už tak jsme si užili spoustu zábavy. Každý den trénujeme do Belfastu. Jezdíme na Čerťák, ale i tady v Zákoutí. Ostatní jezdí na běžky, ale já nemusím, protože učím ve SKI škole B+B. Mám tam malou kamarádku Toničku, která mi řekla, že mám krásné zoubky. Ty rovnátka přece jenom nejsou až tak špatné. Děláme i kliky, každý den, v Belfastu nemůžeme být poslední." Péťa
Čtvrtek
"Dnes jsem vstával v 9, potom jsem měl pár rohlíků k snídani, zahráli jsme si krycí jména a potom nás Vašek vyhnal lyžovat. Po sjezdovkách jsme bohužel jeli na běžky a večer jsme zkoušeli promítat." Pavel
Dopolední sjezdování na video pečlivě zdokumentoval Ota. Foukal velký vítr, takže téměř všechny lanovky na Čerťák nejezdily. Janu to však neodradilo a jako jediná několik hodin důsledně rašplovala prázdné sjezdovky na Rýžovišti.
Odpoledne proběhla v dokonalém aprílovém počasí výuka běžeckého stylu. Vyzkoušeli jsme všechny styly při každém počasí. Fučelo, sněžilo, slunce svítilo. Zároveň jsme naše borce a borkyně u toho natáčeli. Uzavřeli jsme to sjezdem, na který si ani harrachovská běžecká reprezentace netroufla. Jana u toho ještě předvedla hladké přistání s veselým zavýsknutím a tím si vysloužila bonbón navíc.
Dneska jsme domluvili další speciální atrakci: Franz nás postupně všechny povozil na sněžném skútru a byl to opravdu adrenalinový zážitek.
Večer jsme si všechna pořízená lyžařská videa rozebrali. Různorodost našich běžeckých stylů nám výborně posloužila jako příklady všech možných chyb a nedokonalostí. Aspoň máme co zlepšovat ;-).
Děti již zpočátku pobytu svobodně odevzdaly své sladkosti a každý den se s nadšením vrhají na mísy vykrájeného ovoce. K tomu tu chodíme bez roušek a děti si tak navzájem sdílejí kromě pokojů, věcí, zážitků a snowboardů i bacily...
Pohybu mají víc než dost a spolu s kvalitní domácí stravou se zimní soustředění proměnilo v téměř všestranně ozdravný pobyt. Na každého tu nějaká výzva čeká, posilujeme svou výdrž, trpělivost, překonáváme vlastní pohodlnost, zdokonalujeme psychickou a fyzickou odolnost a užíváme hlasitou i tichou radost ;-) (to zejména na běžkách a maskováni za neurčitý výraz ;-)).
A z vodáckého soudku: kluci vyrazili na Mumlavu a Jizeru, kterou jeli se 3 různými Čívrsy.
Pátek
Poslední sjezdování. Všichni pilujeme své styly podle včerejších rad. Velcí hoši se zapojují do veselých kontaktních her s kanupolisty z Prahy, odpoledne s nimi v hustém dešti vybíhají na běžkařské scrabble znovu až na Čerťák. Provazy deště posloužily jako prubířský kámen, na sjezdovkách zůstali jen největší srdcaři. Ti se z lyžařů pomalu měnili zase na vodáky a vodačky, Ota dokonce na vodníka. Podvečer se sestěhováváme do dvou pokojů, protože přijeli další hosté. Naše skladnost však téměř nemá hranic. Mnohem těžším úkolem je sníst všechny buchty, koláče, polívky, toasty a zbytky dalších chutných jídel. Nad krycími jmény a s tematickým prším jsme čekali na návrat Vojty a Martina, kteří zdolávají Kamenici a také tří největších běžkařských srdcařů, kteří se s pražskými brodí někde loužemi...
Za odměnu David zase vozí zájemce na rolbě při úpravě sjezdovky.
Poslední večeře měla asi 18 chodů. Mezi i v rámci dešťových průtrží se konají poslední procházky, hodnocení celého týdne, upevňují se meziměstská přátelství a (skoro) nikomu se nechce ani do postele ani zpátky domů a do všedních realit.
A co jsme se dozvěděli od dětí:
"Naučila jsem se lépe lyžovat a běžkovat...."
"Bylo to mega stylový, Vilma dělala mega dobrý jídla..."
"Zlepšilo se mi tu psychické zdraví, hodně jsem se tu sblížila s lidmi. Naučila jsem se větší výdrž na běžkách....
Určitě bych si to ráda zopakovala.."
"Bylo to tu hezké, ale od začátku týdne se těším domů..."
"Za rok bych jela moc ráda znova. Líbil se mi celý týden."
"Líbilo se mi tu... v pokoji jsme měly pořád bordel a naučila jsem se tu lodní uzel... Trénovaly jsme do Belfastu..."
"Naučila jsem se líp na běžkách, především bruslit..."
My dospělí opět sedíme dlouho do noci, už to pomalu vypadá, že to všichni přežijeme ve zdraví, tak je čas bilancovat, hodnotit a do toho zpívat a hrát.
Sobota
Vstáváme a snídáme na pohodu a postupně balíme a odnášíme spousty věcí a materiálu. Při tom je třeba nechat po ruce věci na běžky a zároveň přezutí na cestu autobusem domů. I přes všechny složitosti jsme za 2 hodiny vybalení z penzionku a nachystaní na poslední výlet na běžkách. Neprší :) Bohužel vichřice a intenzivní déšť zakončený ranním mrazem nadělal z veškerých povrchů na zemi obtížný terén pro chůzi, sjezdování, natožpak běžkování. Přesto vyrážíme po zdejší sjezdovce nahoru, překonáváme silnici a po cestě míříme k Mumlavským vodopádům. Terén je opravdu děsivý, v lese je mnoho jehličí a větviček a šišek, a to i ve stopě a na cestě. Běžky nám drhnou a nejedou. Postupně jsme to skoro všichni vzdali a došli s lyžemi na ramenou. U vodopádů jsou cesty samý led, takže úspěchem je, že nikdo v běžkových botách nesjel do Mumlavy; odnesla to jen jedna oranžová hůlka. Z důvodu nehostinných podmínek jsme výlet zkrátili, míříme rovnou na autobusák. U aut se děti rychle přezouvají z bot, naposledy s radostí zahazují běžky a chvátají na bus do Tanvaldu, kde přestupují na Jablonec. Kontrolní vozidlo krouží po kruháku a Vojta se naštěstí vyzná v jízdních řádech.
V Jablonci už čekají netrpěliví rodičové, aby si převzali své ratolesti i tuny věcí. Rodiče už se na děti zřejmě moc těšili, některé nejmenované dostaly na přivítanou rovnou pizzu ;-) Naposledy rozdáváme mobilní telefony z kouzelné papírové krabičky, loučíme se vodáckým AHOJ a všichni míříme do svých domovů. Zimní soustředění bylo úspěšně zakončeno a my se těšíme na další společnou vodní... ehm ....vodáckou ;-) akci.