Jizera - Ostrov hrůzy se sifonem, Mumlava - Podkova

Stromy a sifon na Ostrově Hrůzy

Autor: Vašek Vajskebr
Využili jsme dokonalého podzimního počasí a nízkých vodních stavů a vydali se na naši domácí Jizeru tentokrát bez lodí. Cílem je legendární Ostrov Hrůzy kousek pod Mýtem, kde na jeho konci leží přes vodu tři buky. Dva z nich jsou relativně nově padlé, za solidního průtoku hrozí závažnými problémy nejen pro kajakáře, ale především pro plavce. Válec na konci Ostrova za větší vody pěkně drží a pádlery mávnutím  proudu přeměňuje na krysy. Buky jsou poněkud větší, než se zdálo ze silnice, no ale když už jsme tady... Na jejich špici je hromada naplaveného dříví. Za nějakou dobu jsou buky nakrájeny na přijatelnější díly, nicméně pohnout s velkými kusy lze jen obtížně. Další práci musí vykonat nějaká větší voda. Pokud tam potom ještě něco zbude, půjdeme dokonat své dílo.
 

Obr.1.: Naporcované buky na soutoku ramen a válec na konci Ostrova v levém rameni.
 
Po práci zábava. Už dlouho vedeme diskuze o sifonu v pravém rameni Ostrova. Vody je malinko, takže všechno jde dobře prohlédnout. Názor si udělejte sami podle fotek. Sifon tam je.

Obr.2.: Pohled z Ostrova na pravý břeh pravého ramene. Ve vyznačeném místě je sifónek.

Obr.3.: Nátok do sifonu.

Obr.4.: Sifon zespoda.
Nejspíš býval větší, vypadá to, že skála, která ho tvoří, je nestabilní a v poslední době se tu a tam sesouvá. To je patrné z fotky odshora, kde je cca půmetrová trhlina ve břehu, kde byl kámen předtím. (Poznámka redaktora: sifón tam původně nebyl. Skála se odtrhla při povodni v roce 1997 a původně čistá trhlina se zasypává. Jestli je nadále od té doby v pohybu, netuším. Jistě jsou v pohybu menší bloky v korytě. Několik let tvořily za jisté vody zcela jasnou návodnou hráz - stupínek - a hnaly vodu i plavce přímo do sifónu. JK.)

Obr.5.: Dokonalý záznam o původní poloze bloku.
Jak se sesouvá, sifon se zavírá. To by mohlo ještě kousek pokračovat. Znám několik příběhů o proplavání tímto sifonem (Poznámka redaktora: Dva úspěně proplavající jsme viděli ihned po "výkonu". JK). Za současného stavu bych to nikomu moc nedoporučoval. Normální chlap s vestou by se tou škvírou protáhl jen tak tak nehledě na větve, které jsou v sifonu zaklíněné. Dále se domnívám, že za normálního průtoku je sifon cca 0,5-1 metr pod hladinou a moc vody do něj neteče. Vodu od sifonu částečně odklání placatý kámen, co stojí nad ním. Nebezpečí vidím především v kombinaci se skokem a válcem nad sifonem, který poctivě drží a je v něm nedosažitelná hloubka. Tam se z kajakáře snadno stane plavec a pak už je důvod k obavám ze sifonu.

Obr.6.: Kaskáda v pravém rameni nad lagunou se sifonem. V nejvyšším skoku je vlevo pěkná kapsa, za normální vody pod hladinou. Z fotek za sucha nelze samozřejmě usuzovat, jaká je obtížnost nebo charakter daného místa, ale domnívám se, že neškodí vědět, co je pod hladinou. Za této situace tekly Jizerou cca 2 kyblíky, obvykle se jezdí za 20 a výše. Vedle skoku je taky zajímavý sifon, i když ne nebezpečný. Ohromný skalní blok leží na několika malých kamenech, stačí málo a desítky tun se opět dají do pohybu.

Obr.7.

Obr.8.: Celkový pohled na pravé rameno Ostrova za sucha. Šipkou vyznačen sesunutý blok.
 
Více fotek detailů Ostrova, sifonu a Mumlavy je na:
http://picasaweb.google.com/Jablooonec/JizeraAMumlava
 
Ještě stavíme u Mumlavy, podívat se na Podkovu. Musím říct, že za vody mi přijde bezpečnější. Zvlášť levý průjezd skýtá možnost zapíchnutí pod blok. Pravý vždy a poctivě vyplachuje.

Obr.9.

Obr.10.
 
Další hrozba či spíše překážka číhá těsně pod kořenovským mostem v úseku nad Cutisinkou. Zde jsou přes řeku dva nakácené buky. Snad ten, kdo je pokácel, plánuje i jejich odstranění.

Poznámka redaktora:

Od té doby, co je v pravém rameni sifón a víme všechno, co je psáno výše, jezdíme většinou vlevo. Nájezd do levého ramene je možný dvojím způsobem: chlapskou cestou - rozřazovák uprostřed proudnice, zde je nebezpečí, že pojedete doprava. Nebo dámskou cestou u břehu mezi šutry, pak jsou dvě cesty, jak se dostat do levého ramene. Levé rameno je v pohodě, kdo zaplave v nájezdu, má šanci dostat se ke břehu v tůni v levém rameni, zvláště, je-li tam aspoň jeden zachránce. Problém pak je při výjezdu z levého ramene, kde je válec - síla závisí na stavu vody. Od 80 cm na Mejtě dost drží. Průjezd buď těsně vpravo u ostrova přímo do hlavního koryta řeky, nebo úplně vlevo do slepé tůně. Pak vás čeká přejezd do koryta. V každém případě přejezd do koryta je plný ostrých šutrů a neradno zde býti hlavou dolů.
Poznámka: vždycky při převozu aut si dobře ověříme, že v nájezdu ani ve spodním válci nejsou stromy. Teď  je kluci rozřezali, ale budou tam nové, jsou tam fakt často.
Poznámky připsal Jirka Koudelka