Brouk, Jirka a Robert vyrazili poslední prázdninový víkend na Salzu a Čerťáky
Ráno ve čtvrtek 27. srpna jsme vyrazili na výlet - Jirka Koudelka, Brouk a já. Nápad byl asi takový: pojedeme do Wildalpenu, trochu si zajezdíme na Salze a cestou zpátky se stavíme na Čerťákách a třeba se nám povede si je sjet. Do kempu jsme dorazili na začátku odpoledne, shodili jsme lodě a Jirka odjel s autem dolů. Postavili jsme stan a když se Jirka vrátil, vyrazili jsme na první plavbu. Vody bylo asi 18 kubíků a do Palfau 22 km před námi. Takže jsme se moc nezdržovali - pouhé dvě zastávky na celé trase na narovnání nohou, nejsou pro singlíře zase tak mnoho. Ale bylo to fajn a užili jsme si krásné čisté vody a pěkných peřejek.
Další den se program opakoval s tím rozdílem, že jsme už nemuseli pospíchat, zastávek bylo víc a počasí nám opět přálo celý den. Večer jsme zajeli do sousedního kempu navštívit harrachovské kamarády, členy delfínské kanupólové sekce, kteří si tu také užívali kratší vodáckou dovolenou.
O sobotě jsme já a Brouk měli původně představu, že opět bude na pořadu dne splutí do Palfau a poté bude následovat přesun na Lipno. Jirka už měl ale na odpoledne domluvenou úvodní jízdu Čertovými proudy pod Matějovým vedení. Proto jsme s Broukem spluli jen poloviční úsek, Jirka přijel s autem, naložil nás a už jsme frčeli - směr Lipno.
Pod cílem slalomu jsme vlezli do lodí a teď začala ta pravá zábava. Jen jsem přemítal, jestli si to jen špatně pamatuju a nebo jestli před dvaceti lety teklo té vody míň. Kolem Kobylí hlavy a přes Železňák to byl docela fofr a nějak mi tam kolem chyběly ty vracáky, kde jsme si tehdy v pohodě cvičili. V kempu u loučovických rybníků už čekali Matěj s Pavlem a jelo se dál. I ta jáma pod Papírnou byla nějaká větší než dříve... Ale povedlo se mi eskymo, takže jsme v plném počtu pokračovali k Loučovickému jezu. A po něm už tu byla Sjezdovka a zase to jelo nějak rychleji, než jsem si to pamatoval, pak Sloní ucho a tudíž signál k přenášení Škvíry a za zatáčkou přišly Schody. Moc se mi to tam nepovedlo, stálo mě to dvě eskyma. Matěj řekl, že dál je to už jen na kochání se. No, o tom bych měl jiné představy, ale dojel jsem to celkem v pohodě. A tak jsem se rozhodl, že to pro mne byla rozlučková jízda s Čerťáky a prima dárek k narozeninám. Potom ještě přišla pro mne novinka: cesta vlakem s lodí zase nahoru do Lipna. Kdo to nezažil, nedovede si představit, kolik vodáků s plasťáky se vejde do patrového osobního vagónu, kde jsou uličky plné až po strop a lodě i na přihrádkách pro zavazadla! Následující noc jsme strávili v peřinách v pěkném penziónku na Kobylnici včetně komfortu večeře a snídaně.
Ráno sedli Brouk s Jirkou do kajaků, v Loučovicích přibrali Matěje a dali si tu znovu tu krásnou cestu Čertovými proudy. Já jsem odvezl auto dolů a stihnul doběhnout se ještě jednou podívat na Schody, kudyže vede ta nejlepší cesta, kterou jsem včera netrefil. Pak jsme navázali lodě a v začínajícím dešti vyrazili na cestu domů. Probírali jsme uplynulé silné zážitky, co se komu jak povedlo a nepovedlo a že vždycky naštěstí zůstalo jen u eskymáků. Takže snad to naše pádlování a eskymování na přehradě bylo k něčemu... Jirka nás jako vždy bezpečně dopravil domů a teď můžeme začít přemýšlet o dalších výletech 50+.
zapsal Robert
