Rodiče roku nevyhrajeme. To je jasné.
Jak napsal Vašek naší Bětce: člověk časem vzpomíná jen na to hezké. Zima, osobní nepohodlí, touha se na to vyprdnout, strach, … čas odvane pryč a zůstávají historky a zážitky na celý život. Které bude vyprávět svým kamarádům, jednou i dětem u ohně, u kamen. Vzpomínat.
V přípravce TJD můžeme za prosinec 2019 vzpomínat na to, že:
Je sranda jezdit na sněhu. (Nové lodě jezdí lépe, že Láďo! Ale když budeš takhle blbnout, tak si to taky brzo odřeš.)
Není tak hrozné ťapat v neoprenkách po sněhu. (Myslela jsem si, že už mě tohle nepotká. Po třináctileté přestávce opět jezdíme.)
V plechové loděnici je obrovská kosa. Horký čaj s perníčky se stává manou nebeskou.
Baví nás si hrát na ledoborec. (Někteří dospělí neztratili své hravé já. Naštěstí!)
Pólo v ledové tříšti se dá. Dvě hodiny (ani v létě jsme tak dlouho nevydrželi) trénujeme i v teplotách kolem 0°C. Nahráváme si jen pádly.
Při měsíčku. V úterý i ve čtvrtek se nás sejde dost i na pořádný zápas a zablbnutí u hráze.
Trenér na večírku prozřel (po xtém pivu) a rozhodl se vytvořit C2 posádky. „Je jich málo a tudíž je velká šance, že se umístí“. Nápad je to smělý. Hlavně se musí kajakáři a kajakářky dohodnout, kdo sedí vzadu.
Nadějní Vojtové.
Sousestří Vrané.
Extrémní bitevní loď Jana a Luky (Janu to extrémně baví a Lukyho extrémně bolí v lodi nohy).
Provětráváme stařičké „ameriky“. Jak se nám hodí dvoumetroví kajakáři.
Trocha exkurzu do historie. „Tohle jsou opravdu šprajdy. Jinak jsme kdysi nejezdili.“ Rozpačité úsměvy a škrábání se za uchem: „vždyť tím poteče!“ Muhehe!!!!
Asi to ty mládežníky – v našem případě dospívající slečnu baví. Když přijde i s berlemi (Úraz nemá z vody, ale upadla na schodech.). Vašek jí bezpečně povozil na kanoi. Bohužel spadla před loděnicí do bahna. Pro Terku je očividně bezpečnější voda než pevná půda pod nohami. Přejeme jí brzké uzdravení a šťastný návrat na vodní hladinu.
Odehrávají se tu i různé vtípky. Vzpoura háčka. Únos bezbranné dívky na kanoi, když její zadák musí na …
V oddíle se nám profiluje mytolog amatér se sklony k ochotnickému divadlu. (Vašku promiň, ale tohle si nemůžeme syslit pro rodinnou potěchu.)
Pak zde máme i oslavu rodinného jubilea – křišťálovou svatbu. (Pro všímavé: je to opravdu pohřební kvítí, ale symboliku v tom nehledejte. Bylo v Tesco ve slevě a je voděodolné.)
Dopoledne o Štědrém dni může vypadat následovně:
Stejně jak v pondělí 23.12. tak i na Štědrý den jsme si zahráli zápas. Luky dal svůj první kanupólový gól. Radost obrovská. Informace pro rodiče: vypadal, že už žádné dárky pod stromeček nepotřebuje. I další si nadělili úspěšné střely končící v brance protihráčů.
Bětka si trénovala na otevřence kormidlování.
Zvládla i naložit a povozit svátečně se procházejícího člena Haničku.
Majda a Luky si spokojeně zapádlovali.
Láďa se snažil hlavičkovat.
Kočkoval se s Trollem, který trénoval udržet 3 míče. Má nový cíl do léta: zmáknout 6.
Jana si vyzkoušela nezdravě se rozmáhající trollismus. Není ovšem pro každého. Je výsadou hustodrsných nátur.
Do kajaku si vlezla i „suchozemská“ maminka Dana. Byla určitě na výzvědách, zda je „Votvírák na Trolla“ dostatečně humánní metoda. (Není, chichichi)
Jana si zapinkala.
Vojta svědomitě a poctivě dře i o svátcích. A posouvá se stále dál a dál.
Na vodu zavítaly i holky Vajskebrovic.
Zoufalý tatínek Roman čekal až to jeho kluka přestane bavit. To se načeká. Naštěstí Lukymu bude brzo zima na nohy a svého tátu vysvobodí.
Děti a doprovod se shlukli uprostřed přehrady, aby na ně nikdo nemohl. A hráli si.
Vašek musel dřív domů za rodinnými povinnostmi. Odhadoval ukončení plavby do čtvrthodinky. Z vody se lezlo až za dobrou hodinku.
Za fotky děkujeme: mamince Haničky, Janince V., Vaškovi a Markétě, Terce a Vraníkům.
Zapsala Lucka