Ulovit čochtana bez lodě a pádla je neobvykle snadné. Ulovila jsem ho letos v lednu na lyžích. Stačilo aby napadalo 20 cm čerstvého sněhu a přes léto se rozpadl starý zpráchnivělý mostek kousek pod pramenem Bílé Nisy u Klikvové louky.
Přes Klikvovou louku si zkracuji cestu z Vládní do Bedřichova. Ještě do loňska to totiž šlo. Mostek trochu podezřele vypadal, ale tvářil celkem zapadaně. Když přičtu, že se stmívalo a blbě vidím, tak mi to připadalo v pohodě. Sjela jsem na něj a přesně nad potůčkem, tedy Bílou Nisou, byla díra! Taková dost velká na to abych jí propadla, ale dost malá na to abych jí propadla i s lyžema.
Hlava zmizela pod vodou, pocit identický s čochtanem včetně paniky, že se utopím, že totiž visím za lyže s nohama nahoru a tedy dostat hlavu nad hladinu nemusí být až tak jednoduché, mi hlavou okamžitě blesklo. Tedy abych byla přesná, tak mi blesklo a je to v pr…
Nisa se to tam jmenuje, ale víc jak 25 cm hloubky tam nebylo, na šířku přibližně stejně. Plavat by se v tom nedalo a eskymák by se aplikovat taky nedal, stejně ho neumím. Ale jak jsem zachraňovala holý život, tak jsem se v tom postupně vyválela celá. Nakonec jsem utopila jen čepici a termosku a promáchala mobil. Na Dolinu to bylo pár set metrů, servírka mi půjčila věci na převlečení a prodala teplý čaj. Mobil vyschl a zase jde, termosku a čepici jsem druhý den vylovila. Takže nejen bez ztrát na životech, ale i bez ztrát hmotných. Celá příhoda se stala v pátek 6.1.2012. A bylo trochu pod nulou, na Dolinu jsem přijela s rapouchem ve vlasech.
Iva