Tentokrát bez Jelenky, bez Sněžky, bez Špindlerovky ...
Na výroční schůzi oddílu slovo dalo slovo a rozhodli jsme se oblíbenou akci zopakovat. Termín 11.-12.3. vyhovoval všem přítomným účastníkům. Honza domluvil Voseckou boudu, já náš oblíbený Rosibus.
Je takhle 10.3. ráno a už několik dní sleduji předpověď i hororové titulky na webu. Někteří účastníci jednodenního přechodu odříkavají. Po obědě volám Honzovi a ve stejném duchu myslíme na alternativní varianty. Přeci jen několikátý den prší i na hoře a do toho mrzne, na Sněžce předpovídají orkán. Rozhodnutí padne ráno v autobusu.
V Jablonci po ránu lehce pofukuje, poprchává se sněhem. Na pět zastávek se posbíráme a diskuse začíná. Začíná se rýsovat plán Strážné. Když nastoupí Béďové, je rozhodnuto. Jede se do Strážného, pak Špindl, Mísečky, Zlaťák a na Voseckou. Chvilku ještě zvažujeme to vzít přes Klínovky a u Výrovky se rozhodnout. Ve Strážném nás pan řidič vypouští s těžkým srdcem, zde již fučí. Spiklenecky dodává, že dnes již nic nemá a klidně pro nás dojede, když bude ouvej.
Start:
Vyrážíme do stopy. Karlík na čele nasadí tempo a již ho dnes nespatříme. Zapamatoval si debatu o Klínovkách a vyrazil vzhůru. My ostatní jsme to vzali rovnou na Špindl. Dost to lepilo, někteří přemazávali nebo to vyřešili tuleními pásy. Postupujeme pěkně houfem pospolu, první razí stopu. Na jedné zastávce se vládce hor Krakonoš domákl, že Ťíva v batohu pašuje pivo konkurence, totiž Radegast ehm, tak mu ho zákeřně propíchl. Pivní sprcha pro všechny a jedeme dál. Ve Špindlu spousta lidu, ani větévka se nepohne, prokukuje i modrá obloha. Radůza píše, že na Luční fouká 140km/h. Janě se ozval Karlík, čekal nás v bufetu na Rozcestí, ale došlo mu, když tak dlouho nejdeme, že jsme vyrazili přímo. Zkusí to dál horem přes Studniční, Luční... Stoupáme po telefonce na Mísečky. Bohužel půlka z nás přeslechne domluvenou zastávku v bufetu pod Mísečkama a trháme se na dvě skupiny. My svačíme nad Mísečkama na sluníčku, ano na sluníčku v závětří, idyla. Míjíme Medvědín, začíná fučet a zatahovat se. V poslední zatáčce se už pořádně zakuklujeme. U Vrbatovky je na čele Robert s Vojtou a nestaví a stoupají přímo k mohyle Hanče a Vrbaty. Uplně nám je jasné, jak jim tehdy bylo. Vítr sfoukává Zdenku, kluci jí musejí pomoci vstát. Tento kus hřebene stojí opravdu zato. Když se přehoupneme přes vršek, očekávám pěkný sjezdík dolů, ale protivítr to nedovolí a musíme makat i z kopce. Jsme pěkně omrzlí, ale pohoda. A už je tu odbočka na Voseckou, zde se již svezeme. Jana nám sklouzává přes ledové pole, ale zachráníme ji. Ještě že jsme tu ledovou horu vynechali. Karlík píše, že je opět na Luční, na Stříbrňák to nešlo, ledové plotny, vichr mu nedovoluje zapichov hůlky. S 15h jsme na Luční. Robert se Zdenkou jedou rovnou dolů na autobus, Tíva s Hanálou jdou s námi na pivko a svařák a trochu rozmrznout. Polévku mají výbornou. Za chvilku doráží Dana, Honza, Pavel, Bob a Pepa. Vojta vybírá občanky, hostinský je trochu nerves, dnes tu má spát 60 lidí. Skialpinisti tu mají dnes lavinové školení, není se čeho bát. Když dorazí Béďové, Zuzka a Zdeněk, jsme komplet. Tíva s Hanálou frčí na bus, zbytek se jde ubytovat. Máme společný dvanáctilůžák. Honza konstatuje, že se zde za 30 let nic nezměnilo. Večer s gulášem a pivem utíká rychle. Probereme vše od sportu po Toyen. Trochu nás večer postraší rolba, která pětkrát obkrouží chatu. V noci je klid, nikdo nechrápe a vítr se utišuje.
Vstáváme na 8h na snídani. Vajíčka, šunka, sýr a i koláč. Vyrážíme po hranici přes Luboch na Jakuszyce. Modrá obloha, sluníčko. Na tvrdém podkladu je 15-20cm prašanu, nádherné sjezdy. Na stadionu jsou závody, spousta lyžařů až na Orle. Překročíme Jizeru a jsme v Jizerkách. Hladovci jdou na Pyramidu, další sraz je v Jindřichově v sedle v hospodě. Kasárenská, Chata věčného mlčení, hráz - dá se přejet, Jablonecká, Hrabětice, Maxov. Píšu Karlíkovi, ať se zastaví povyprávět své dobrodružství. Klaplo to, akorát se scházíme. Posedíme, zhodnotíme akci a za tmy dojíždíme až do Jablonce.
Za rok zas, Skoll Mako
Jana pro nás sestříhala toto krásné video, děkujeme: