Nedá se nic dělat, došly výmluvy, voda pořád teče, tak já teda pojedu. Kdo ví, jestli ještě bude nějaký další jarní tání. Z Veltrus přifrčel TD, aby si po mnoha letech připomněl severské klasiky, tak jsme dva. Několik dnů byly vichřice, uvidíme, jestli nás nečekají nějaký stromy.
Začínáme Mumlavou za 6 kyblíků. Bezpečný hraní a mazlení. Na cestu není moc vidět, protože se strhla hustá chumelenice a ochladilo se na nulu. Jez neseme levem, není na něm moc vody. Za chvilku jsme v Jizeře. Ostrov hrůzy jedeme levým ramenem. V dámské cestě okolo skály podél břehu je napříč strom. Pak už poklidně pádlujeme dolů, kecáme a užíváme si vracáky a šplouchání.
Z Vilémova pendl ke kořenovskýmu mostu. Všude tu jsou závěje, tak se nedá moc parkovat. Průtok akurátní, tak si to užíváme. Cutisinku jedeme rovnou, úspěšný sjezd vždycky potěší. Na Ostrově hrůzy tentokrát volíme pravý rameno, pěkný. Musí se tam objet kus stromu, ale jinak v pohodě. Sifon trochu saje, ale není snad moc nebezpečný. Končíme na vysedačce-nasedačce pod Ostrovem, stačilo, je dost zima.
Začínají chrtí závody s vláčkem, co jede z Jesennýho. Vyhazujeme lodě v Plavech. Jedno auto musíme nechat v Brodě u koupaliště. Bleskově naházet hydro do tašky a letíme horskou silničkou do Jesennýho. Když budeme na přejezdu dřív než vlak, máme vyhráno. Úspěch. Už tu čeká jeden týpek s kajakem. Za minutu je tu vlak, uf. Jezdí tu nová společnost, takže i noví průvodčí. Slečna se dost diví a fotí si kajak, je tu asi poprvé, však ona si zvykne. Ve vlaku skáču do hydra a hurá na vodu. Jez v Plavech pod zastávkou by se dal jet, je zvednutý stavidlo ve šlajsně a vypnutá elektrárna. Lodě máme ale až u mostku. Jedeme ve třech a pěkně nám to odsejpá. První padlý stromy a rychlá přenáška jsou na začátku Držkovských schodů.
https://www.padler.cz/kapky/39377-stromove-hlaseni-z-tanvaldske-kamenice/
V Okýnkách jsou jen ty starý buky vlevo, na začátku Prádelny na Zlatníku zavřenej jeden průjezd mezi šutry. V Prádelně pod hradem pár stromků, co jdou podjet. Navarovská soutěska i Rozstřílený místo je čistý. V esíčku nad Tobogánem vypadá, že je strom, ale taky se dá bez problémů projet. Stejně tak kousek nad Tobogánem, tak jedeme rovnou, tentokrát krásná lajna. TD vyhrožuje, že Jeseňák nebude chtít skákat, když ho budeme prohlížet, tak to po vteřinové rekognoskaci z vlaku během cesty nahoru prohlašujeme, že není co prohlížet a frčíme rovnou. Průtok kolem 15 kyblíků optimální, polety optimální, nádhera. Druhej jez klasicky taky středem. V Jesenným se loučím s TD, sjíždím další jez a kousek pod modrou lávku.
Skončila pohodová divočina. Začíná divoká pohodička. Z Jesennýho do Brodu.
Včera v tělocvičně mě děti umluvily, že chtějí jet na vodu, když tak pěkně prší. Mno, nechtělo se mi, ale co bych pro ně neudělal, že... Takže jsme tu. Tatínek Roman naložil a přivezl Brepťáka, Janu, Terku a Káju. Převlíkají se, jsou tak potichu, jak jen kajakáři před extrémním sjezdem dokážou. Já už jsem po celým dni na vodě dost zmrzlej. A mám dost na spěch, abych stihnul ještě volejbal od 18 h. Rychle je nahnat do lodí a vyplouváme. Eskymovat umí jen Brepťák. Po pár stech metrech se Jana nevyhnula jediný větvi uprostřed řeky, která tam visí seshora a cvaká se o ni. Rychle otáčím a jdu po ní proti proudu. Má hodně těsnou loď a nedokáže se z ní dostat přes stehenní opěrky. Pádlo už nemá. Jen vidím její obličej kousek pod hladinou... rychle makám k ní a nakonec jí otáčím. Je pěkně vyděšená, což není příliš překvapivá zpráva. Brepťáka vysílám hlídat další 2 holky, je na něj už spoleh. Janě vylívám loď a dalo mi dost práce ji přesvědčit, že to nějak dojedeme. Za žádnou cenu už nechce, že půjde po břehu. Bohužel nebo naštěstí není odsud kam jít. Jsme na pravým břehu u kolejí a Roman už odjel do Brodu. Dávám jí o trochu většího svýho Cyborga a soukám se do její lodě. Téměř celej zbytek plavby bójkujeme tak, že jí držím za límec kajaku jednou rukou a druhou to trochu řídím, Jana mi občas zabere nalevo, abychom se srovnali špičkama po proudu. Občas jí v klidnějším úseku pustím, aby se odhodlala jet zase sama. Ale v první vlnce už křičí, tak jí zase chytám. Mezitím si zaplavala i Kája, ještě nad Žábou, ale má velikou pochvalu, protože okamžitě zaparkovala ve vracáku i s komplet matrošem. Vylejváme. Po zbytek jízdy je zmrzlá asi ještě víc než já a moc se neusmívá. Nebojácná Terka dává všechno. A Brepťák to se svým ledovým klidem beze slova sleduje. Těžko říct, co si myslí. Ale jsem moc rád, že je tu se mnou. Zvládli jsme s Janou probójkovat i peřej Na Žábě i Na Vošmendě, kde to záludně táhne doleva do průjezdů mezi šutry. I Terka s Kájou zvládly všechny vlny a válce propádlovat s hlavou nahoře, ulevilo se mi. Asi poprvé mám pocit, že teď už to dojedeme všichni živý a zdravý. Janu už pouštím, ať si taky trochu popádluje sama. Už jsme na soutoku a blížíme se k Paraplíčku, který je celý pod vodou, jen vlny a válce. Takže pohoda, Janu zase svážím a pořád dokola povídá něco o tom, že na divokou vodu už nikdy v životě. Kája je zmrzlá jako její úsměv. Terka vypadá v pohodě. A Brepťák se doufám už baví jako já, vždyť nejde o život, taková je WW: mokrá, studená, divoká, ale krásná.
U koupaliště naštěstí čeká dle domluvy Roman i moje auto. Rychle všechny rampouchy vytahat z vody, převléct, naložit. Mám fofr, rychle do loděnice vyložit, na volejbal, kde konečně rozmrzám, pak vybalit hydro, zase zabalit na lyže na zítra a ještě odjet... Ufff, zkrátka den ze života vodáka, jak má být. Aneb jak zpívali klasici:
It's been a hard day's night, and I've been paddling like a dog
It's been a hard day's night, I should be sleeping like a log
But when I get home to you I'll find the things that you do
Will make me feel alright
Roman simultánně sepsal svůj pohled na dnešní odpoledne, tak přikládám v původním znění aneb
Traťový rekord Jesenný – Železný Brod?
Člověk se učí celý život. Nikdy bych nevěřil, že mi bude scházet „únavnost“ orienťáku, kdy pořadatel minimálně tři týdny předem vydá rozpis s GPS místa shromaždiště a podobnými maličkostmi. Voda mě učí novým schopnostem a přizpůsobivosti, o které bych nevěřil, že jí budu schopen.
Na úterním tréninku jsem se dobrovolně nominoval na řidiče/dopravce výběru přípravky na středeční vodu. Protože jsem v diskusi zaslechl Paraplíčko a 14:30 loděnice měl jsem za to, že je to vše a jak to my chlapi umíme, vypnul jsem pozornost, a to se mi mělo druhý den docela vymstít.
Ve středu při přejíždění z jednoho místa práce na druhé za husté chumelenice, kdy jsem navíc neměl úplně nejlepší signál, volá Vašek (v duchu jsem chviličku zajásal, že se akce ruší – omyl) jestli vím, kde je v Jesenném nádraží. No, trochu mě překvapil, v Jesenném na nádraží jsem naposledy vystupoval v roce 1980, kdy mě dědeček vzal do Boskovských jeskyní a nejčerstvěji už jen projížděl s tehdy dvouletým Lukášem vlakem. Druhá informace: "Projedeš kolem nádraží, řeku budeš mít po levé ruce, mineš lávku pro pěší a pak tam bude místo vhodné pro nalodění". To prostě musím dát.
Nedávám. První komplikace je volající učitelka, že naše Lenka úspěšně recituje ve třídě, a tudíž se musí odpoledne účastnit školního kola nějaké soutěže a tím pádem půjde později z družiny. Paráda, Jíťa na školení mimo Jablonec a já to prostě do loděnice na půl třetí nedám, fyziku neokecám.
14:45: docela to jde. Vojta, Terka, Jana a Kája už vytáhli lodě ven. Naházíme lodě na střechu, moc pomohly skvělé popruhy (díku Vašku), které jsou 100% lepší než moje s ráčnou, mládež řeší sezení vepředu (chvíli mám pocit, že pojedu vzadu uprostřed), najdeme Terce kabelku (netuším proč ji má s sebou) a po 15. hodině vyrážíme. Sněží, prší, cesta nic moc a na místě jsme v 15:45. Trochu mě zaráží řeka po pravé ruce, ale naštěstí lávku vidíme, nádraží také a rébus je rozluštěný.
Příprava probíhá již za účasti Vaška, který zmrzlý přijíždí po proudu a poskoky rozmrzá a zároveň popohání mládež do lodí a proudu se slovy "od šesti mám v Jablonci volejbal".
V 16:11 jsou všichni v proudu a já přemýšlím, jestli to vzhledem ke sjízdnosti stihnu do Brodu dřív než lodě. No jízda za, dle značky Středočechem, asi na letních gumách, to bylo něco, chvílema jsem přemýšlel, jestli, kdybych ho tlačil pěšky, nebyl bych u koupaliště dřív. Neuhnul ani o kousek a držel střed silnice, uličník. Dle navigace trasa 12 minut skutečnost 22 minut.
V 16:56 se za šípkovým keřem zjevují členové odpolední expedice a úspěšně přiráží ke břehu.
Dozvídám se, že došlo k nějakému plavání – statistiku Čochtana juniora určitě doplní Vašek. Přes drkotání zubů mládežníků nebylo moc rozumět, ale po rychlém převléknutí a naložení lodí rozmrzají cestou domů. Nevím přesně, co se dělo na řece, ale Vašek přijel na jiné lodi, než jsem ho viděl odjíždět. Musím říct, že jak hlavně Kája s Janou rozmrzaly, vracel se jim humor a já si odnáším poučení pro podporu. Vždycky mít s sebou termosku alespoň s čajem. Omlouvám se a příště budu lépe připraven.
No a proč rekord? Když jsem viděl u koupaliště v Brodě na mapách.cz předpokládaný čas trasy 1:10 šly na mě mrákoty. Ale naši borci to zvládli 45 minut i s koupelí a vyléváním.
