Partička ve složení Křapik, Tíva, Jarda a Mako vyrazila pod Lienzské Dolomity
Sobota 3.7.2021
V poledne odevzdáme poslední dítko na tábor a jdeme balit. Tíva ve stejný čas opouští barák v Lučanech a jede balit též. Poté Křap s Tívou sfouknou nákup. V 18h se dostáváme k Jardovi na kopec, přebalíme do oblíbeného Chryslera, u loděnice dobalíme lodě a pádla a vyrážíme. Ouha nemáme kolo, rychlá odbočka na kopec a letíme směr Praha, Budějice, Linz. Cesta jde hladce, žádné zácpy ani kontroly. Na nocleh máme vybraný dálniční most přes Traun 30km před Salzburgem. V noci lije a lije.
Neděle 4.7.2021
Ráno nás budí slunko. Pokračujeme dál na Lienz. Volíme cestu západem, máme trochu obavu co na německých hranicích - NIC, jedeme přes Lofer, Kitzbuhel, Felbertauren tunel. Koukáme jak je Taurenbach a po té Isel pěkně napitý a mně začíná být jasno, že tyto horní úseky můžu odepsat z programu. V Lienzu marně hledáme LPG do auta, až v pondělí, za to vybíráme pěknou vysedačku. Vyjíždíme proti proudu Drávy do Thalu, na parkovišti u aquaparku vybalíme hydro, lodě a nafoukneme naši Barikádu. Jarda a odváží auto a vrátí se na kole, má za úkol nakoukat na vodě co může. My zatím z mostu studujeme vstupní esíčko a následující peřejky. Vodočet píše 30 kubíků, ale to od pohledu není, asi to teče nějakou rourou. Reálně tam bude kolem deseti. Jarda se vrací, dole je slalomka, prý jak naše Paraplíčko, cestou 3 stupně, prý až začne navigace zbystřit, jinak spíš technické. Odhodlaně vyrážíme, konečně na vodě, esíčko mezi přehrážkama zvládáme i se závěsy. Kamenité koryto nás baví. Už je tu první stupeň, prohlížíme, padané necelý metr, trochu vývar, ale nic nebezpečného. Na nafukovadle sklouznem, dvakrát zaberem a jsme venku. Jarda bez problémů, zato Ťíva nedopadá napřímo, vývar ho stáčí a už ho to dribluje. Naštěstí po dvou eskymech je venku a pokračujeme. Další 2 stupínky už bez komplikací. Přijíždíme k další hraně, to už bude tak 1,5m vysoké, bubliny o dost delší. Naštěstí v levém kraji stupně je skála, po které voda jede, jak po klouzačce. Jediná nevýhoda je, že před ní člověka zastaví a stočí vracák. Nebojíme se a skrz vracák se prorvem a sklouznutí dolu jest sladkou odměnou. Pokračujeme dále, až se na obzoru začíná rýsovat hrana, za kterou jsou vidět koruny stromů. Stavíme a jdeme prohlížet. Přehrážka z kamenů s tak 5m převýšením. Řeka se směrem dolů zužuje a poslední metr je skok do pěkného válce. Někteří se cukají, ale jdeme na to. První letí dolů Barikáda, hází to ze strany na stranu a skok do válce je mohutnější než se zdál. Loď se na chvilku zlomí, naštěstí rovně, kopne to do strany, vylehávám a makáme ke břehu. Jarda mizí celý pod vodou, ale objem ho hravě vytahuje. Ťíva skáče do válce ze šikma, statečně vylehává, ale následující vlna ho posílá pod vodu. Trochu se s tim v bublinách pere a na potřetí je venku. Pokračujeme bez dalších překvapení k jezu. Zákeřně nasává většinu vody do náhonu a pod stavidlo, kloužeme po zbytcích vody přes těleso. Po sto metrech se připojuje náhon zpět ovšem i s vodou z roury, rázem to je opravdu 30 kubíků a letíme opravdu rychle. V řece jsou jen velké vlny. Připlouváme ke slalomce, několik skal po řece. Dáváme pár nájezdů do bran, bohužel Barikáda je těžká a sil už moc nezbývá, pokračujem dál. Mít takovéto Paraplíčko u nás, to by byla nádhera. Nad horama se mračí a začíná kapat. Obávám se, aby ve městě nebyl ještě nějaký stupeň, ale už je tu soutok s Islem a závěrečné 2 kilometry na 100 kubících vody jsou vydýcháním na malých vlnkách. Vysedáme na plážičce vpravo před mostem. Dává se do deště. Rychle zabalit a převlíknout. Přemýšlíme, kde spát a v suchu uvařit. Jarda si cestou na kole všiml betonových zásobníků, sil, na štěrk, míříme k nim. Nevypadají využívaně, parkujem jak do garáže. Sucho, jídlo, pití pohoda spánek.
Drau Thal - Lienz, WW III-IV 30m3
Pondělí 5.7.2021
Ráno zjišťujeme, že místňáci využívají sila jako garáže, zbylá místa jsou obsazená, ale nikomu nevadíme. Na dnes je nejlepší předpověď, vyrážíme do hor. Sjíždíme kus po proudu Drávy a doprava přes most stoupáme do kopců na Kerschbaumeralm. Silnička akorát na auto, cestou jeden brod, naštěstí nikoho nepotkáváme. Z parkoviště u Klammbrücke jdeme již po svých, čekají nás 2 ferraty a výstup na vrchol, 1400 výškových metrů. První ferrata, Verborgene Welt, je zavřená. Jdeme se podívat proč. Nástupní lanový most přes bystřinu strhla lavina, neleníme a přebrodíme. Cesta je natažena soutěskou potoka nad několika vodopády. Dále pokračujeme k Almu, po svačince míříme na Madonnen Klettersteig. Nepozorností jsme neodbočili na nástup, ale došli jsme až do sedla, kde končí. Klesat se nám nechce, tak jdeme na vrchol Gamswiesenspitze. Výhledy jak víno. Odtud se dělíme, kluci jdou ferratu protisměrně, já s Křap se vracíme a obcházíme údolí. Suťová pole, kamzíci, svišti, doporučuji k návštěvě. Potkáváme se u Almu a klesáme k autu. Vypadá to na noc bez srážek, spaní vybíráme už při jízdě dolů, před brodem odbočíme doprava na nádhernou plošinu nad Galitzenklamm. Koupel u brodu, maliny u cesty, výborné těstoviny, pohoda večer.
Úterý 6.7.2021
Pro dnešní den vybíráme loňskou hvězdu zájezdu, Gail. Sice je nasedačka od místa spaní vzdušnou čarou 8km, ale není tu tunel a hory musíme objet, 68km jen to fikne. Jako vysedačku volím most Podlanig - Woodmaier, necháváme tu kolo, suché oblečení, svačinu a pivo. Nasedáme opět v Maria Lugau. Vody je méně než loni, Jarda si sem tam zabrlá, ale pluje se v pohodě. Oproti loňsku přibylo stromů v řece, dvě místa dost fatální. Naštěstí vše zvládáme včas prohlídnout a odhalit. V horních soutěskách nacházím maorské masky, od té doby je jedna maskotem naší lodi. Loňský oříšek, stupeň 500m před Birnbaum-Nostra, je zcela přerovnaný. Jsou to dvě skály uprostřed řeky, pod levou skálou sifon, prostřední průjezd je ostré esíčko do válce, pravý průjezd padačka mezi kameny, trefit jazýček bude dřina. Na kajaku bych jel středem, ale kluci i Barikáda sází na pravou. První jede Jarda, nájezd ze středu není nejrychlejší, proud ho stáčí a do kamenů padá bokem, chvilku zapříčen, voda přes hlavu, pár cuků a do bublin padá po hlavě. Eskymák v bazénu a je safe. Ťíva volí nájezd pravem už od shora a trefuje lajnu až dolů. Barikáda musí díky svým rozměrům jet ze středu do prava. Pečlivě najíždíme, řádně to rozjet a také se nachvilku zastavujem s vodou nad hlavou, pohotově se odrážím rukou od skály a vyplouváme s úsměvem na rtu, sic to Křap nelibě komentuje. Z minula pamatujeme, že následovala ještě dvě těžká místa. Jedeme s očima na stopkách. První proběhlo klidně a druhé je jedno z těch fatálních, stupeň za zatáčkou za kterým leží 0,5m strom přes celou řeku. Jsme rádi, že přenášíme. Most na Birnbaum hlasitě zdravíme a pokračujeme dál. Je zde několik ostrovů, prohlížíme, kterou stranou jet, ale vše sjízdné. Shýbačka pod strom či průjezd vbrčkovím v proudu také byla. Na vysedačce je nám jasné, kde budeme spát, krásná oblázková pláž, palouček a klid. Sedám na kolo a jedu vzhůru pro auto. Samotný výjezd od řeky má 150 výškových metrů a cestou se ještě pár stovek nastoupá a naklesá. No a když je vám malé kolo, tak to stojí za to. Přežil. Spaní se opravdu vyvedlo, hvězdná obloha a nikde nikdo.
Gail Maria Lugau - most Podlanig-Woodmaier, WW III-IV 6m3
Středa 7.7.2021
Včera při přejezdu, když jsme odbočovali od Drávy, nás zaujala v mapě ferrata Pirknerklamm. Jedeme se tam podívat a prolézt ji. Nástup od starého mlýna do soutěsky, lanové mosty, krásná čistá voda, vodopády a obrovské balvany. Ferrata končí výstupem na přehrážku. A frčíme dolů, po 2,5h jsme u auta.
Přesouváme se na Isel, Jardovi ukazuju vysedačku v Ainetu u mostu a jedeme nad Huben na rafťáckou nasedačku. Potkáváme dva čechy, se kterýma se nejdřím domlouváme rukama nohama, než zjistíme, že jsme jednoho jazyka. Patník se dá vysadit, tak zajíždíme až k vodě. Chlapi odpoluvají na dvoumístném raftu, zajímavé plavidlo a my čekáme na Jardu. Rozpadly se mi boty, oblézáme šutry a hledáme nějaký provázek. Nakonec nacházím ve vestě 6 let starou permici z Hameráku s krásnou pevnou šňůrou. Boty vyřešeny, Jarda zpět. Nasedáme a nechce se do proudu, 80 kubíků tu vypadá hrozivě. Najíždíme rovnou na střed, ať ty obrovské vlny máme pěkně zpříma. Lítáme nahoru dolu jak nikdy. Náročné je usledovat co je před námi, řikám si, že na kajaku musí vidět mnohem méně. Ťíva přehlédne zatopenou skálu a z vývaru nevyjíždí, couvá, a už ho to mele. Jak se v kajaku rovná na eskymo, válec ho plivne na kraj a už zvedá na "rovné" vodě. My na Barikádě také zažíváme horkou chvilku, průjezd mezi kamenama, jeden druhý ale třetí neutočíme a letíme přímo na balvan ve tvaru pyramidy, přes jehož vrcholek jde tak 10 cm vody. K tomu navíc je přímo v jazyku. Říkám si, to nedopadne dobře, z toho vrcholu musíme spadnout do strany nebo se napíchnem na vrcholku a zůstanem viset. Naštěstí máme takovou rychlost a jedeme napřímo, že přelétáváme a jen slyšíme drhnutí špičky o dno. Shora padáme do válce, kde se zachraňujem mocným vylehnutím. Během plavby musíme udělat několik přestávek, na vydýchání a vylejvání. I s nafukovadlem je třeba zajet do vracáku a počkat až voda rukávem vyteče ven. Napínavý moment přináší stupeň přes celou řeku, jehož hrana na nás začala vykukovat při skocích mezi vlnami. Spodní hladina je tak o 1m níže, s Křap rveme loď k pravému břehu, kam se ale stíháme dostat tak na 1,5m. Zde to trochu bublá, vracák není, ještě zabrat a pereme to do tišiny pod stupeň, krásný závěs. Vyhlížím kluky, byli vzadu, stupeň nevidí, jen zaregistrovali náš úprk. Mávám na ně, ať jedou rovnou, je tam takový větší vlnoválec, nic co by jim ublížilo. Jarda nás varoval, že v některých průjezdech mezi ostrovy jsou stromy. Radši volíme vždy co nejširší průjezd. Skály u St.Johan jsou pod vodou, vývary objíždíme a pokračujem již po klidnější vodě dál. Před mostem v Ainetu je nádherná vlna přes celou řeku, uprostřed těsně následována válcem přes půl řeky. Vlna i válec super, zrovna tu řádí mladí němci na rodeovkách. Stavíme pod mostem a nedaří se mi nikoho přesvědčit na trénink ve vlně. Nedá mi to, beru Tívovo SQ a z auta svoje pádlo (alespoň jedna jistota), jdu na to. Nájezd do vlny je impozantní, člověk musí projet přepadávající vodou shora vlny. Poserfuju, když se uprostřed vyjede, hned se padá do válce, kde se dá pokračovat. Škoda, že v kajaku nejsou stupačky, neovládá se v silné vodě nejlépe. S partičkou 3 rakušáků se navzájem povzbuzujeme a řádíme do úmoru.
Začíná krápat, rychle posbírat proschlé hydro, zabalit a vyrážíme na sever na půl cesty k domovu. Přesunujeme se k Salzachu k Werfen, spíme na plácku v lese pod dálnicí, Jarda má letos čuch na pěkná místa. Uvaříme, posedíme, dnes to bylo bohaté a spát.
Isel rafťácká nasedačka Huben - Ainet, WW IV-III 80m3
Čtvrtek 8.7.2021
V noci stavíme stan, prší skoro až do rána. Dnes je v plánu Salzach od jezu ve Werfen po začátek Salzachöfen. Po včerejším adrenalinu něco klidného na vypádlování. Všichni si jistě vzpomeneme na krásný hrad, který je vidět z dálnice za Salcburkem, když se jede na Itálii. Ten je právě zde! Řeka je snažší než píšou, II-III. Slunce svítí, sem tam nějaké vlny. Avizované IV úseky se nám nedaří identifikovat, asi je na ně dost vody. Opravdu proud letí. Hrad, skály, prostě kochačka. Jen zastavit před soutěskou, za tohoto stavu WW V+. Nad soutěskou je mrak a začíná pršet. Vjíždíme do temna a je v nás malá dušička. Řeka je divočejší, podjíždíme dálniční most, následují pěkné vlny a stavíme pod železničákem vpravo. Ještě by šlo sjet cca 200m dál, ale je tam plot a co kdyby jsme nezastavili... Auto máme u dělníků na parkovišti, leje. Rychle zabalit a pádíme dom.
Salzach Werfen - Salzachöfen, WW II-III 200m3
Drama na cestě přichází v Budějovicích, kroupy, bouře, vichr, stromy na silnici. Provází nás až k D1. Jarda bez obav projíždí a s půlnocí jsme doma. Díky za pěkné dny a zas na vodě.
Ahoj Mako