V pátek ráno přišel e-mail od Vaška, že jede na Kamenici ještě s veltruskejma kanoepolistama-slalomářema, a že v 15:00 bude u loděnice, tak doma pomůžu a vydám se na vodu.
Když přicházím od zastávky k loděnici vidím přijíždět Vaška s Markétou za volantem a později i Martina Z. s Vojtou B. se domlouváme, kdo si vezme GTSko, a kdo tu žlutou Pyranhu. GTSko přenechávám Vojtovi. Nakládáme, Vašek si bere svýho Cyborga a Martin přijel se svým modrým Daggerem. V autě se nás Vašek ptá: "Tak buď si můžete dát lehčí cestu z Jesennýho, kde na nás budete muset fakt dlouho čekat, anebo pojedete s náma ty těžší, ale samozřejmě mnohem krásnější úseky.“ A tak se Vaška ptám: "A jaká obtížnost WW je tam ta nejvyšší?" Vašek odpovídá s klidem: "Tak maximálně WW IV." Vojta má Kamenici jednou sjetou z Návarova, ale prý si to moc nepamatuje. Zbytek cesty se honí hlavou, co přijde, a co nás čeká.
Parkujeme u mostu v Plavech, sundáváme lodě a převlíkáme se. Od nádraží vidíme přicházet TDčka, Zuzku a Domču, kteří si tu nechali lodě. Naši výpravu začínáme už velkolepým skluzem do řeky – asi tak pětimetrová a docela prudká skluzavka. Jako první to sjede Martin, mně a Vojtovi se do toho moc nechce, ale Vašek nás k tomu dokope. A měl pravdu, vůbec to nebylo nebezpečný a vlastně to bylo fajn.
Poté, co všichni naskákali do lodí a zašprickovali, konečně vyrážíme. Přicházejí mírné peřejky, vlnky a menší válečky, ve kterých se dá skvěle pohrát a zasurfovat. Vašek mně a Vojtovi vždy řekne a popíše, co bude dál a jak to máme jet, přesto musíme vysednout a přenést dva nepříjemné stromy. A teď to teprve přijde – Držkovské schody, Vojta váhá, já se na to jdu radši kouknout, teče tam docela dost vody (12 m3/s) a mám trochu strach. Nicméně se rychle rozjedu a prostě to napálím na střed – dobrý, přejel jsem to a necvakl jsem se. Vojta se pořád točí v malým vracáku nad Držkovskými schody a přemýšlí, že vystoupí a přenese, ale nakonec to sjede po plotně úplně vpravo na straně. Další peřejky, menší či větší válce a pohupování. Splujme Okýnka a přichází Prádelna. Voda se tam valí na kámen uprostřed, Vašek říká, že to je v pohodě a ať jedem, ale nakonec přenášíme. Hned když Vojta vleze do lodi, po chvíli plave, neviděl jsem, co se stalo, ale Vašek a TDčko se ho ihned snaží zachránit, ale proud je rychlý a Vojta je pomalejší než kajak. Zůstává v malým vracáku za kamenem a čeká, kousek nad ním jsem já, Zuzka a Domča, bohužel ani jeden z nás nemáme házečku a Vojta plave dál. Naštěstí zůstává jeden vracák před Rozstříleným místem. Tak bez lodi, která je ještě vracák nad ním, obchází. Vašek si do GTSka sedá a sváží ho kus dolů. Já si to jdu prohlídnout a po dlouhém rozmýšlení se odhodlám. Když jedu, vidím Martina, jak si vytáhl loď na skálu, a jak mě točí na jeho GoPro. Bez problémů jsem dole ve vracáku. Trochu těžší místa s válcema a větším spádem než obvykle. Pak chvilku klidnější kolem navarovskýho mostu. Malý Tobogán v pohodě. Zavěsím pod spadlým stromem a Vašek říká, ať vylezme a jdeme se kouknout na Tobogán (WW IV), Vojta už mi o tom něco říkal, prý je to dost těžký. Vašek říká, že nás to tam asi kopne na skálu, tak ať jsme na to připravený, a že ten válec dole nedrží. Vojta opět přenáší a já jedu. Jazyk v pohodě, pak jsem přestal pádlovat a už jsem byl pod vodou. Dost jsem si loknul a pádlo se mi pod vodou otočilo na druhou stranu, než eskymuju, takže jsem neměl moc času, a tak zvedám – nic, zkusím to podruhé a pořád nic. Došel mi dech, takže lezu z lodi. Když vynořím hlavu, už ke mně jede Martin, abych se chytil jeho lodi, ostatní vyráží za materiálem. Jdu po břehu a za chvíli mi Domča podává pádlo, za pár metrů na mě čeká loď. Vcelku zchlazený nasedám a jedem dál. Po voleji vidím vodu mizící za horizontem – Jeseňák. Já, Vojta a Zuzka přenášíme. Zbytek jede na 12 kyblíkách. Teď už je to pohoda: menší peřej, volej, další jez končící 1,2m skokem, zase volej, jez a Žába, tam už to znám a jedu na jistotu, Vošmenda, pár válců. Vysedáme a zmrzlý se převlíkáme.
Menší sestřih v Navarovský soutěsce od Martina: https://youtu.be/e98fky4jJxY
V sobotu Vašek volá, jestli nepojedu i dneska, bohužel jsem měl již program, a tak se domlouváme na neděli. V neděli se v devět ráno scházíme u loděnice, Brepťák prý zvracel z kvalitní vody v Kamenici, a tak je to na mně a Vaškovi. Nakonec se v Plavech potkáváme s Broukem a Jirkou K. Vašek mi dneska půjčil neoprenovou čepičku a druhou bundu. Z pátka si toho trochu pamatuju, a tak vím, co přijde. Pod Držkovskejma schodama si vyzkouším eskymáka, abych byl připravenej. Peřeje, těžší úseky, Okýnka sjedu, v Prádelně nestíhám pár vracáků, projíždím s hlavou nad vodou. Před Rozstříleným zase vylézám a jdu se kouknout, jak to tam vypadá, kámen, který byl za 12 m3/s pod vodou teď za 8 m3/s vykukuje. Vaška to naplácne na skálu a Brouka taky, Jirka se cvakne, takže určitě přenáším kolem mrtvýho kance v laguně mezi skalama, nevím, co by to udělalo se mnou. Opět těžší úseky a válce, dostaneme se k Tobogánu, prohlížíme a jedem, Vašek první, prý eskymoval (až dole ve vracácích) a neviděl mě, jak jedu. Sice jsem to jel pozadu, ale s hlavou nahoře. Pohodovější válce a jez v Jesenným. Ani Vašek už nejede, ale aspoň mě strčí boofem z 2m zdi vedle – taky docela zážitek. Skvělé zakončení šutrovačkou a jezem s menším skokem. Vysedáme z lodí, naplníme je věcma, a protože nám ujel vlak, navážeme lodě na Jirkovo auto. Jirka nás hodí do Plavů (děkujeme), kde se převlíkneme a jedeme nakoupit pivo a do loděnice. Balíme hydro a uklízíme lodě. A příště?
Díky moc Vašku, že s tebou můžu jezdit (nejen) na vodu!
A druhý den s Jelenem:
Bookmark/Search this post with