Lyžovat jsem letos začala později, tak jako většina, po příletu po vánocích. Na klasiku to bylo málokdy na tuhý, takže spíše skate, takže připravenost slabá, ale po těch rošádách s počasím týden před závodem a konečným rozhodnutím, že se Jizerská pojede na původní trase radost umocněná předpovědí na hezké počasí.
Předpověď napovídala, že mazání nebude jednoduchý, byla jsem ráda za domluvu se Swixáky a za skutečnost, že v 8h ráno byly lyže namazané. Šla jsem to vyzkoušet a přišlo mi to super, směrem k Buku stoupaly, ale zdálo se, že i jely. To mně mělo stačit. Jenže jsem se podívala na skluznici a hoodně znejistěla. Mazací komora byla ještě cca o 1 cm kratší než je vyznačená klistrovka a loni se klistr ani o trošku neroztáhl a smekalo to. Dilema, nechat to, když se odrazím nebo přimáznout, mělo se oteplovat, je to 50km ne 15km, u kratší tratě bych neřešila.
A dopustila se hrubé chyby, nemá se sahat na to co funguje. Zašla jsem ke swixákům s prosbou, at mi přidají 1 štráfek, tak 1cm, spíš pro psychiku. Servisák pravil, že dopředu by to nedal, že dá pod patu, chyba. Z jednoho štráfku byla celkem hutná druhá vrstva. Navíc jsme se podívala na hodinky a zjistila, že teď už musím sprintovat, abych start vůbec stihla.
Prodírám se vlnou, stojí tu kamarádka, postavím se k ní. Start, výběh, nazutí lyží, do stopy a hle, drhne to. Levá drhne fakt dost. Snažím se úplně vlevo po straně předjíždět, říkám si, že je to třeba jen tím, že klistr nestačil vychladnout, že jsem vjela do „soli“ a nejsem v trdý stopě, že to rozjedu. Bohužel nestalo se, musím to odrhnout lyží o lyži, ale i tak to nemá žádný skluz. Kde je předešlý pocit ze skluzu. Mám dojem, že jedu na brusce. Ještě doufám, že se to zlepší, že se oteplí a nakonec se bude hodit, že na skluznici něco je. Jenže na Rozmezí je prašan, kamarádka, kterou spíše porážím mizí kdesi přede mnou. Zoufale to nejede, vytoužená Kasárenská je za trest, míjí mě spousta známých a neodpustí si komentáře, proč jedu na takových brzdách. No, protože jsem si to pohnojila. Morál mi zcela odešel a fyzičkou tou taky nepodržím, tu nemám a stáří s leností zázrak neudělají. Na Knižecí je hezký prašan, opravdu ne na double klistr. Je to zoufalství, můžu proklínat je sama sebe, že jsem k těm swixákům znovu lezla. Díky ultrapomalý jízdě mám dost času se kochat. Nejkrásnější počasí co jsem snad zažila na JI50. Během závodu asi 6x drhnu lyži o lyži a to nejsou dnes podmínky, že by to mělo lepit. Jenže mi to na ten double klistr stále namrzá. Postupně se propadám, propočítávám přibližný výsledný čas, odhad celkem sedí s výsledkem. 3:46. Jet o půl minuty rychleji, budu velmi spokojená, ale o půl minuty na 1 km. O 10 let starší Heidi Suchánková mi to nadělí půl hodiny!! Blanka Nedvědická asi 7 minut. Nemůžu se vymlouvat ani na to, že v 50 to jezdí hůř. Obě holky jsou starší a i když je Heidi mimozemšťanka, která mě většinou ( ne vždy porazila ), tak tohle je prostě ostudný. Za kolik bych to jela, kdybych ty lyže tak nepohnojila netuším, 10 minut by to bylo určitě, ale na to se nehraje. Loni špatně, letos špatně, tak ještě za rok to zkusím, už i proto, že budu asi spoluorganizovat Vasaloppet, takže když už tam budu, tak bych si ho měla zase zajet (potřetí)a tyhle časy by mě šouply do zadních vln. Nicméně i přes můj propadák to byl nádherný den i závod.
Skol. Radka
