Tak tohle se nám ještě nestalo. Na jaře jsem nemohl sehnat autobus na náš termín za slušnou cenu. Hartig (byli jsme s ním v Norsku) dokonce slíbil, bylo dojednáno, cena slušná, ale těsně před podpisem smlouvy v dubnu cuknul, že raději poveze báby do Španělska. Horko těžko jsem sehnal jiný autobus, za dobrou cenu – Jaroslav Hába, šofér Leoš Drbohlav. Na středu před odjezdem jsem dohodnul, jako každý rok, zkoušku s vlekem. Řidič volal ve středu po ránu, ve smluvený den – ale ne proto, abychom zkusili autobus, ale proto, aby zrušil cestu – autobus mu někdo naboural náklaďákem.
Komu se nechce číst, může se rovnou podívat na obrázky. Nebylo lehké vybrat ty fotky na web, ale účastníci dostali DVD s komplet sadou a ostatním tahle sada obrázků jistě stačí. Cyklistika - Krajina - Lidi - Voda - Ostatní
Infarktová situace – zatímco v březnu jsem nemohl sehnat autobus mezi minimálně 15 dopravci, tak teď jsem sehnal náhradu cca za 3 hodiny – pomohlo ČSAD Semily, které dohodilo autobus z ČSAD Jablonec. Oba řidiči navíc, jak se později ukázalo, byli naprosto bez problémů, i s našimi požadavky.
Nad zájezdem visela mračna od počátku. Lidi se stále odhlašovali – zdravotní důvody, osobní a pracovní důvody … bylo nás nakonec jenom 18. Cenově by to vyšlo poměrně draho. Nakonec pomohli naši mladí (od Fólů a Bedrníků) a kamarád z Brna … nakonec nás bylo 24 do autobusu, a cena se snížila. Taky pohodlí bylo v autobuse dost.
18.7.2008 pátek
15.30 odjezd od loděnice
21.00 Brno, nabíráme Tomáše Kratochvíla
03.30 první pokus o přejezd hranic do Chorvatska. Přesto, že Chorvati oficiálně zrušili zákaz dovozu potravin, nezdá se nočnímu celníkovi možná nějaký salám navrchu bedničky, možná bezlepkové chleby v průsvitné bedně, ale především 4 sudy Staropramenu. Odjíždíme na další, boční přechod, kde již projíždíme bez problémů. Pravda, mezitím jsme autobus „přebalili“, aby neprovokoval.
06.30 druhý, úspěšný pokus o přejezd hranic, a jsme v Chorvatsku
19.7.2008 sobota
12.30 kempujeme v luxusním kempu v Jajce u Plivy. Takový kemp už za celý zájezd nebude. Relaxujeme u kávy a piva, řidičům dáváme „padla“. Odpoledne jedeme na prohlídku Jajce, koukáme na vodu, Pliva i Vrbas mají málo vody. Za zmínku stojí staré mlýny mezi jezery, využívající jednak přirozené jezerní hrany, jednak její umělé úpravy. Honza prohlíží s rodinou pramen Plivy. Koupeme se v jezeře.
Večer padl první sud, i když poměrně teplý. Vzhledem k únavě po cestě ho dopíjíme ráno před odjezdem.
20.7.2008 neděle
Ráno dopíjíme sud, proto odjíždíme místo v 9.30 až v 9.50. V plánu je Neretva, 25 km ww I-II, místa III, úsek Glavatičevo - Konjac. Přejezd na místo startu autobusem je trochu risk. Je to malá klikatá silnička přes slušný hřeben. Kdybychom v zatáčkách potkali podobného šílence, končíme. Naštěstí kromě osobáků potkáváme v místech, kde se jakž takž lze vyhnout, pouze náklaďák a menší autobus. Je to starý mercedes, a řidič obratně uhýbá do terénu. Pro autobus s vlekem rozhodně nelze doporučit.
Levý břeh Neretvy je zaminovaný, upozorňují na to cedule. Oblékáme se na evidentně sečené louce. Během jízdy je vidět, že některá místa jsou již používaná, lidi chodí k vodě se koupat. Přesto, na břeh vystupujeme jen na pevnou skálu.
Voda ww II, v soutěscě a na závěr nějaké stupínky. Dokonce Bedrníci v Topo Duo a Jirka Benhák i Honza Bezhák loví nějaké čochtany.
Cyklisté se vracejí z plánovaného přejezdu přes hory. Nejen, že nenašli cestu, nebo nenašli správnou cestu, ale především byli zaskočení extrémním nedýchatelným vedrem. Takže se nakonec scházíme kolem 18:30 večer u autobusu všichni a vydáváme se hledat kemp pod Mostar. Kdysi byl nějaký asi 8 km pod Mostarem, ale nemůžeme ho najít. Přejeli jsme, nenašli jsme. Nakonec žádáme o pomoc místní policii, která nás dovedla eskortním doprovodem až na místo na levém břehu Buny. Není to kemp, možná kdysi býval. Dnes je to jenom plac, na kterém se schází či sjíždí místní mládež, když nechce být večer rušena … Spíme pod širákem a jsme rádi za ten plac. Kempujeme asi až v 22:00, a ochotní policajti nechtějí ani české pivo … prý jsou ve službě.
21.72008 pondělí
Odjezd 8.40 do Mostaru, prohlídka 2 hodiny v Mostaru do 11.00. Mostar má 4 roky nově postavený most, který vzal za své ve válce. Celý Mostar je částečně ještě rozstřílený, částečně už opravený a čekající na návštěvníky. Moc turistů tam opravdu nebylo, ale bylo dopoledne. Oproti jiným evropským městům v pouličních krámcích nabízejí mimo jiné také výrobky z patron všech ráží, blembáky, bajonety, uniformy, a DVD o válce v Mostaru.
12.30 – 13.45 koupání ve vodopádech Kravice. Kravice je ponorná řeka u hranic Chorvatska s Bosnou. Lidí tam bylo dost, ale přijatelně. Koupeme se v přírodních vířivkách pod vodopády, v celkem teplé vodě (na to, jak proudí z vodopádů). Po nějakém pivu odjíždíme po 14. hodině k dalšímu přesunu.
18.00 hranice s Černou Horou, kontrolují se pasy, seznam čísel a datumů narození. Jinak co se nákladu týče, bez problémů. Platíme 50 EUR ekologický poplatek. Kolem Boky kotorské nejedeme, využíváme trajekt na zkrácení zálivu. Je to neuvěřitelné, hrozivě vypadající fronta je odbavená za 20 minut a za dalších asi 15 minut vyjíždíme na druhé straně z přívozu. Místní nás ujistili, že do vesnice Stoliv před Kotorem můžeme s autobusem a vlekem dojet, že je tam opravdu kemp, jak stojí v mapě. No, stálo nás to víc než hodinu času, a otáčení autobusu na parkovišti delším i se silnicí asi o 2 metry, než autobus. Přestěhovali jsme několik stojících aut, zastavili dopravu, přestěhovali betonový květináč, odmontovali zrcátko autobusu, a už jsem jeli zpátky … První zkouška řidičů. Pár sprostých slov padlo, ale nic osobního a nadále v pohodě. Mimochodem, kemp tam byl, ale tak pro několik osobáků … Místním nevěřit !!!
21.00 jsme v kempu Jaz u Budvy, který je opravdu ošklivý a drahý – nejdražší ze všech. Špína na kempovacích placech, o sociálkách se vůbec nedá mluvit … ani koupací sekce nechce zůstat, raději rychle pryč a do hor. Tedy zůstáváme jenom jednu noc, jenom na přespání.
22.7.2008 úterý
8.30 odjezd z kempu, vracíme se kousek směr na Kotor na křižovatku, odkud přes 300m kopec přejíždíme na server do Kotoru. Zjistili jsme, kudy případně do Kotoru v případě potřeby: silničním tunelem pod hřebenem od jihu. V 9.30 sedáme na kola a jedeme na 3 směry: prohlídka Kotoru (cyklisticky nejslabší, ale pěkný zážitek), přejezd na Cetinji přes 2 sedla (47 km, 1100 metrů převýšení), přejezd na Cetinji s výjezdem na Lovčen pod mauzoleum (60 km, 1600 m převýšení). V 15.00 odjíždíme z Cetinje od benzínové pumpy na Podgoricu. 16.00 nákup na výjezdu z Podgorice na Moraču. Market na výjezdu z Podgorice byl jediný, který jsme při průjezdu viděli. Byl sice evropského typu a s možností platby kartou, ale výrazně menší na naše poměry a hlavně na průjezdní trase jediný.
Hledáme spaní v oblasti Morači. Nevypadá to nadějně, nechceme moc proti proudu, abychom zítra mohli dát kolo od Rioče do Kolašinu. V 16.30 máme štěstí, kempujeme v restauraci Potoci v kempu (nebo spíš na zahradě) za hospodou. Večer v hospodě dáváme jídlo, pivo. Je to vlastně naše platba za noclech. Druhý den chtějí za nocleh jenom 6 x 3 Eura na frťany pro 6 lidí personálu. Zajímavost: od okamžiku vystoupení z autobusu je velký vítr, bouřky, vítr trvá do druhého dne. Trhá nějaké šňůry od stanu a odnáší, co může. Prší, i když ne trvale. Za noc nakonec dáváme zaokrouhleně 20 EUR.
23.7.2008 středa
9.00 odjezd, cyklistika zrušená pro extrémní protivítr. Jak se později ukázalo, asi ukvapeně. Ten protivítr už o kus výš nebyl
10.15 nástup na pěšárnu do kaňonu Mrtvice, návrat ve 14.30. Mrtvice je zajímavá procházka podél říčky, došli jsme do místa, kde je cesta vystřílená do skály asi 100 m nad řekou. Odpoledne 15.00 až 15.45 prohlídka kláštera Morača, v 18.00 kempujeme na Biogradském jezeru. Kemp je v NP, kde platíme kromě kempovného 2 EURa na osobu vstup. Začíná pršet a prší dva dny. Že by jenom tady, v sherwoodském lese?
24.7.2008 čtvrtek
Cyklistika za špatného počasí, za trvalého deště. Pokus úderné skupiny o přejezd Biogradského NP na kole od východu na západ nevyšel, byla z toho návratovka. Skupinu zlomilo počasí, teplota, mlha … ale lze to, jiní to jezdí. Kudrnovi jeli ze Ski areálu Kolašinu na Biogradské jezero.
Pěšárna v dešti dopadla podobně. Sice se uskutečnila, ale plánované okruhy se neuzavřely. Co dělat jiného, než narazit sud. Naštěstí na místě je vynikající PVSka, kterou jsme obsadili a uhájili před Kudrnovci. Pod PVS se dobře hraje, zpívá, pije, a prší vydatně celou noc.
25.7.2008 pátek
11.00 odjezd směr Plav - v dešti jsme posunuli hodinu odjezdu. Jediný, komu se nechce navazovat kolo, je Honza – nakonec dobře udělal, bez deště jede na kole 90 km až do Plavu. Zbytek autobusu cestou nakupuje, sice obtížně, v několika krámcích jednotlivosti, ale nakonec se každý zásobí tím nejnutnějším.
14.00 hledáme kemp, který je podle mapy na pravém břehu jezera. Ve skutečnosti není, a asi ani nebyl. Místo toho blokujeme dopravu v celém městečku Plav na kruhovém objezdu minimálního průměru. Odpojením vleku, tlačením zpět, couváním autobusu v extrémní dopravní zácpě chystajícího se borůvkového festivalu děláme divadlo pro obyvatele městečka. Nakonec nám s regulací dopravy pomohl laxní policajt. Laxní, ale dobře, že pomohl. Druhá nervová zkouška pro šoféry. Obstáli.
15.00 kempujeme v ideálním místě za ideální cenu v restauraci Aqua na levém břehu jezera. Majitel má u hospody terásky, kam se naše stany v pohodě vejdou a nakonec zůstaneme 3 noci. Máme u nosu i hospodu, ale tady už ceny nejsou tak ideální – je to hospoda pro místní smetánku. Koupání v jezeře (mimochodem dost zarostlé rákosem a bahnité), toalety řešené jako „double“ s jedním umývadlem jsou v kempu.
26.7.2008 sobota
Ráno v 9 hodin vyrážíme na okruh do Albánie. Samozřejmě jsme ho konzultovali s místními nad mapou, odsouhlasili ho bez problémů. Později zjišťujeme, že místní obyvatelstvo pravděpodobně mapu nikdy nevidělo, takže konzultace s nimi nad mapou je naprosto bezpředmětná. Výsledkem je, že místo plánovaného albánského okruhu po žlutých silnicích dle mapy jedeme 80 km s převýšením 1600 m, ale od albánské hranice cestou, která není snad ani šotolinová, jsou to především velké balvany, místy bahno, nesoudržné, téměř off-road zážitek. Za hranicemi prohlížíme kulometná hnízda, která hlídala strategické údolí. Do země nás ochotně vpustili, a večer zase vypustili, celníci Nidaj a Bujaj.
Průběh albánské trasy: stoupáme do vesnice, která je prvním „zatáčkovým“ bodem a zároveň sedlem trasy (cca 1370m). Ve vesnici je slavnost (festa, fotbal, pivo, mše … sešli se obyvatelé všech okolních vesnic, někteří přijeli autem či na autě, někteří na koních). Po krátkém občerstvení jedeme cca 900 výškových metrů (z 1370 do 450) těžkým sjezdem s několika defekty nádherným údolím, abychom dole zjistili, že směrem doprava zpátky přes tyhle horské nádherné velikány opravdu žádná silnice nevede, že jenom kartografům se zdálo, že by tam snad mohla jednou být … a stoupáme totéž zpátky nahoru do vesnice, abychom zhlédli zbytek fotbalového zápasu. Zápas právě končil, na hřiště vypustili původní vlastníky: prasata a krávy. Návrat do kempu večer mezi 19. a 20. hodinou.
27.7.2008 neděle
Skupina dámská: cyklistika po rovině kolem jezera Plav, kavárna. Skupina pánská: cyklistika ke kosovským hranicím do sedla, 68 km s převýšením 1200 m. Krajinově krásné, při návratu bouřka, déšť. Pozn: pánská a dámská skupina vypovídá o náročnosti, ne o přesném obsazení.
28.7.2008 pondělí
9.15 odjezd z kempu Aqua hromadně na kole směr Murino, Andrijevica, Kolašin přes sedlo, silniční trasa, silnice ve sjezdu do Kolašinu je na několika místech spadlá sesuvy při deštích. Trasa 70 km, 800 m převýšení. Autobus objíždí severně a čeká v Kolašinu pod kruhákem. Kolem 15. hodiny odjíždíme po nákupu směr Žabljak. V 17.00 prohlížíme Tara most a dojednáváme první kontakt na sjetí Tary. V 18.00 kempujeme v Žabljaku ve spodním, pěkném kempu. Sice má jenom 4 sprchy a záchody, ale prostor na stanování a večerní zpěv je skvělý. Kemp je skoro prázdný.
29.7.2008 úterý
Odpočinkový den, většina dává lehký okruh rovinami pod Durmitorem, cca 57 km s hospůdkou. Po odpočinkovém dni zbylo asi příliš mnoho sil na večer, takže večer praskly dva poslední sudy a večírek se opravdu vydařil.
30.7.2008 středa
Tara: odjezd kajakářů v 6.45 z kempu (Honza vstává v 6:40 a pak celý den nemluví, po včerejším večírku), v 8.00 nasedáme na vodu na nasedacím místě 2 km nad Tara mostem. Jedeme rekordní řeku v mnoha směrech: nejdelší a nejhlubší kaňon Evropy (aspoň to tak uvádí), ale především nejdražší řeku našeho života: za 88 EUR za kajak – vybírá NP a pravděpodobně tomu nelze utéct. No, jednou v životě … krajinově krásné, průzračná voda, pěkný kaňon, na závěr i trojkové peřeje, ale opravdu až asi posledních 7 km z 62 km trasy. V 17.00 jsme ve Ščepan Polje mezi hranicemi ČH a Srbska, v 17.40 odjezd autobusu do kempu. Naštěstí jsme včera vyprázdnili kufry autobusu a potřebné lodě jsme naskládali do nich a do uličky autobusu. Cesta prázdného autobusu sem, u které jsme nebyli, a tahle cesta zpátky do kempu, byla třetí zatěžkávací zkouškou řidičů. Pro nás, kdož jsme neřídili, to byla nádherná vyhlídková trasa. Ale uznejme, že pro autobus to zase byl trochu (spíše dost) risk. S vlekem by to bylo naprosto nemožné. Některé zatáčky jeli i na třikrát, z toho některé i v tunelu vydlabaném ve skále. Ale jak stoupání od přehrady na Pivě, tak přejezd náhorní plošiny Durmitoru, byl nádherný podvečerní zážitek. Ve 20.00 jsme v kempu.
Druhá skupina v tentýž den absolvovala raftařský krátký výlet.
Další jednotlivci nevodáci si udělali další odpočinkový den s cyklistikou po okolí Žabljaku.
31.7.2008 čtvrtek
Za naprosto ideálního počasí dáváme trasu „prstenec“ kolem Durmitoru v čase 9.00 až 16.00, 80 km, 2000 m převýšení, hospoda uprostřed s pršutem a sýrem, hospoda v Žabljaku na závěr. První část, do tzv. Sedla a přes náhorní plošinu (jedeme po směru hodinových ručiček), je po nově zbudované asfaltové silničce, asi je opravdu letošní. Tím se trasa zlehčuje. Podstatným prvkem trasy je překonání kaňonu Sušice. Nejprve je nutné sjet hrubou kamenitou šotolinou do kaňonu, kde není Sušické jezero (dělá čest svému jménu …), výška 1140m. Potom výjezd z něj. Obojí, sjezd i výstup je po velmi hrubé kamenité šotolině, ale dá se překonat. Stoupání však nekončí výjezdem ze samotného kaňonu, asi po 2 km odpočinkové rovinky následuje asfaltové stoupání dalších několik set metrů do výšky 1960m , abychom potom mohli asi 15 kilometrovým sjezdem přijet až do Žabljaku.
Tomáš K. se Šárkou T. dnes dobyli nejvyšší vrchol Durmitoru, Bobotov Kuk.
1.8.2008 pátek
Poslední den aktivit, vydáváme se pěšky na Meded (na Bobotov Kuk se dnes nikomu nechce). Rozhled shora je pěkný, ale žene se bouřka, takže urychleně sestupujeme z hřebene, abychom byli včas v lese a v nižší poloze. Odpoledne balíme stany, většinou stíháme za sucha, než začíná znovu pršet. Jenom Špaček bude muset doma sušit …
17.50 odjezd přes Srbsko, Maďarsko a Slovensko domů. Cesta je zdlouhavá, silnice jsou nekvalitní, na srbsko–maďarské hranici nás čeká asi 2 hodiny odbavení. Ale to je výborný čas, osobáky stojí před odbavením cca 6 km frontu, v obou směrech.
2.8.2008 sobota
18.00 příjezd k loděnici
Závěr
Podle vlastních poznámek zapsal Jirka Koudelka. Takticko technická data pro budoucí generace jsou především v GPS záznamech.
Seznam účastníků: Bedrník Jaroslav, Bedrník Tomáš, Bedrníková Eva, Bedrníková Lenka, Benhák Jan, Benhák Jiří, Fól Jiří, Fólová Hana, Fólová Martina, Koudelka Jiří, Koudelka Matěj, Koudelková Barbora, Koudelková Šárka, Kratochvíl Tomáš, Krupčík Julius, Krupčíková Zuzana, Matouš Jakub, Matouš Jan jr., Matoušová Dana, Matouš Jan, Novák Petr, Pospíšilová Iva, Tůmová Šárka, Víchová Ivana
Fotogalerie: Cyklistika - Krajina - Lidi - Voda - Ostatní
Podle svých poznámek a záznamů zpracoval Jirka Koudelka