Letošní březen nás na svém počátku uvítal pěknou vodou. První dva dny jsme popádlovali na Jizeře a kořenovské Jizeře. Na sobotu jsme vybrali Kamenici od soutoku s Jelením potokem.
Ráno máme sraz u loděnice, Míra, Matěj a Mako. Potkáváme i Sysla, tak jsme 4. Další pádlíř, Tomáš na nás čeká u Lidlu na soutoku Kamenice a Desný. Cestu tam jsme měli zpestřenou veselou příhodou, kdy jeden z M.. si myslel, že má lod na Nové Vsi, kde ji nenašel, tož se vracíme k loděnici a s 20min zpožděním pádíme do Tanvaldu. Probíráme, kam jet. Jizera je na tom s 16kb bledě, spodní Kamenice s 19kb se klukům na rozjetí zdá silná a tedy velíme na Josefův důl. Parkujeme pod vlekem Lucifer, lyžaři nevěří. Převlíknem a přes haldy sněhu lezem k vodě.
Voda pěkně teče. Sem tam to drncne a kloužeme mezi sněhem pokrytými břehy. Dlouhou chvíli na klidném úseku trávíme tréninkem na vodní polo s nalezeným balonem.
Skáčeme všechny jezíky a pozvolna míříme k Tanvaldu.
Dáváme malou svačinku v Horním tanvaldu a už se těšíme na tanvaldskou divočinu. Sešoupnem 2 jezy a pod železničákem to začíná. Vody je dost, tak to není moc technické, spíš krásné vlny, válce a skoky. Kamenný jez prohlížíme a přenášíme. Zůstává oříškem, jak pod jezem najet do proudu. Nakonec jsme objevili skulinku mezi válcem a kamenem a všem se nám daří proklouznout, najet do proudu a prohučet super vlnou a válcem na závěr. Peřeje pokračují ve své milé síle dál.
Dojíždíme k tanvaldskému jezu nad kaskádou. Svorně přenášíme, brodění po kolena ve sněhu brrrrrr. A jedééém. V kaskádě žádná záludnost, krásný vysoký vlny, jazyky nás vedou. Na soutoku s Desnou víme, že je konec. Vylézt, převlíknout, pro auta a tradá dom. Voda to byla krásná.
Děkuji Mírovi za fotky a Syslovi za odvoz. Zapsal MAKO